Konfrontace neofyta s vlastním Já
V některých tajných lóžích se podle prastarého mystéria požaduje, aby
neofyt, dříve než se mu dostane vyššího zasvěcení, byl konfrontován s
démonem svého vlastního já. V temném pokoji spoře osvětleném slabým
červeným světlem a celém potaženém černým suknem stojí na podstavci ve
tvaru klínu rakev. Vůdce uvede neofyta dovnitř a vyzve jej, aby si do
rakve lehnul. Pak přiklopí víko. V něm je, právě proti obličeji,
trojúhelníkový nebo kulatý otvor sloužící pro přívod vzduchu, skrze
nějž neofyt vidí pouze čerň stěny. Od neofyta se požaduje, aby upíral
zrak na černou stěnu tak dlouho jak je to možné a bránil se usnutí,
pokud je to jen možné. Všem svým myšlenkám a dojmům má věnovat co
největší pozornost. Dříve než vůdce odejde, řekne mu, že má jednat
podle své vůle, a že může rakev i pokoj opustit, uzná-li to za nutné.
Účel mystéria
Účelem mystéria je vytrvat, dokud se vůdce znovu neobjeví. Zpočátku
připadá neofytovi ticho, které tam vládne, tísnivé a nepříjemné.
Červené světlo po určité době dohoří a zhasne, takže je záhy obklopen
naprostou hrobovou tmou. Nicméně ví, že je v rukou Boha a dobrých lidí,
a že se nemusí ničeho bát. Zatímco leží v hrobovém klidu rakve, táhnou
mu hlavou různé vzpomínky na jeho uplynulý život.
Chyby a slabosti v jiném světle
Vidí všechny svoje chyby a slabosti, které dříve často a snadno
omlouval, ve zcela jiném světle. Stojí před jeho duší jako žalobci, a
jeho nitra se proti jeho vůli začíná zmocňovat hrůza. Mnozí propadají v
tomto okamžiku takovému úděsu, že chtějí uprchnout. Ale kdo přece
statečně ,vytrvá a zamyslí se nad sebou, zvládl tak první stupeň
zkoušky. Duše se opět uklidní. Ale při nepřetržitém zírání do
černočerné tmy, která obklopuje neofyta jako plášť, se dostavují zcela
zvláštní myšlenky a pocity. Postupně mu připadá, jako kdyby už neměl
žádné živé tělo, jako kdyby z jeho údů zmizely všechny pocity. Tak
zpozoruje zvláštní vlny, stoupání a klesání stínů před svýma očima,
zrovna jako kdyby tma zkapalněla a pohybovala se jako černá pára. Potom
se tu a tam objeví blikání. Ve tmě se vznášejí světelné body. Tatvy
probleskují všemi barvami. Časem se ve vlnách tmy objeví prchavé,
nevýrazné stíny. Smolně černá tma nyní přechází v černorudé, éterické
mihotavé světlo. které se vždy znovu mění v temnotu. Tmou se rozlévá
těžko definovatelná éterická vibrace, která postupně sílí. Zdá se, jako
by v černé barvě bylo přimícháno něco červeného, a nyní toto červené
stále více vystupuje. Vtom zpozoruje neofyt v černorudém světle jiné
pohyby. Není to však temně rudá atmosféra, která se pohybuje, nýbrž
mnohem temnější tvary.
Okamžik reje čarodejnic
Teď nastane strašlivý okamžik: Na neofyta se na okamžik zašklebí něco
hrůzného, cosi mezi člověkem a zvířetem. Pak to zase zmizí a vynořují
se jiné pitvorné tvary a obličeje, jako kdyby se člověk ocitl uprostřed
reje čarodějnic. Neofyta znovu zachvátí hrůza a touha se osvobodit. Ale
vtom všechny přízraky naráz zmizí a on je znovu obklopen černočernou
tmou. Bude se za svůj strach stydět a rozhodne se, že nová zjevení bude
sledovat s klidnou myslí. Brzy se ze tmy znovu vynoří červené světlo,
tentokrát o něco světlejší. Znovu se objevují pitvorné tvary a ďábelské
obličeje, a neofyta navzdory jeho předsevzetí opět zachvátí hrůza. Vše
jako by se proměnilo v jedovatou hustou kaši, z níž na všechen život
zavanulo smrtelným dechem. Nové zjevení a nový úlek. K rakvi se blíží
něco slizovitého, mazlavého. Zdvíhá se to a klesá, hned se to roztahuje
do délky, hned do šířky, a klouže to nepříjemně hadími pohyby k nohám
rakve. Tam se zdá, že to chvíli číhá, pak to vniká pod víko a pokrývá
to nohy, kolena a celé neofytovo tělo, který v tomto okamžiku nemůže
ani křičet ani se pohnout. Zdá se mu, že jej ta strašná bytost pohltí a
umačká. Pokud mu tato bytost spočívá na prsou, působí jako můra. Brzy
se dostane ke krku, a chladně a slizovitě olízne neofytovi obličej,
aniž by se této odporné věci mohl bránit.
Éterický obličej
Nakonec se část této éterické tekuté mazlavé hmoty zformuje do
obličeje, který s jízlivým, pekelným smíchem zaútočí. Vtahuje neofytův
dech, takže mu je, jako by mu nějaký upír vysával život. Neofyt se
nemůže pohnout; je jako strnulý a zmocňuje se jej hrobový chlad. Pak
většinou upadne na chvíli do bezvědomí. Když se mu vědomí vrátí, je
strašidlo k jeho úleku stále ještě tady a s ďábelskou radostí se na něj
šklebí. Postupné se jej zmocňuje bezmezná apatie a nakonec se vzdá
svému osudu. Nyní se v něm ale probudí božský princip. Začne poznávat,
že tato nevýslovná bytost je zlem v jeho vlastní povaze, jemuž svojí
duševní energií propůjčil život a ztělesnil je, a že je teď jako jeho
stvořitel musí ovládnout a zničit, aby jej samo nezničilo. Neofyt se
uklidní a může strachu kurážné pohlédnout, do jeho pitvorného obličeje.
Cítí, že se nemůže pohnout, aby postavil na odpor svoji vůli. Musí
proto bojovat duševními zbraněmi.
Hrůza překonání okamžiku
Hrůza je překonána v okamžiku, kdy neofyt pozná, že tato bytost vděčí
za existenci pouze jeho vlastním zlým myšlenkám, pocitům a činům. Musí
silně chtít, aby ustoupila, a ona se pak pomalu a zlostně stáhne.
Jakmile síla vůle pouze na okamžik ochabne, snaží se bytost znovu
dostat kupředu; neofyt tak musí stále znovu stavět. na odpor svoji
pevnou vůli. Po delším duchovním zápase s touto strašnou bytostí opustí
tato konečně neofytovo tělo a zmizí v temnotě.
Duševní vypětí
Po duševním vypětí je neofyt celý zbrocen studeným potem, ale může se
zase volně hýbat. Kolem něj je opět úplná tma. Připadá mu, jako kdyby
tak už ležel mnoho hodin, ba celé dny, zatímco uplynul pouze krátký
čas. Za pár minut se znovu objeví černorudá éterická mlha. Postupně se
stává světlejší a světlejší, až se celá atmosféra zbarví oranžově. V
tomto světle se vznášejí, poletují, plazí se a tančí různé tvary. Jsou
stále pitvorné a ohyzdné, ale nevzbuzují už tak velký strach. Žádná z
těchto forem nemůže nabýt tak hrozného zjevu jako předtím spatřené a
přemožené strašidlo. Vždycky když je neofyt unaven, světlo zmizí a
vystřídá je dokonalá tma. Neofyt z toho pozná, že se musí ovládat,
neboť tato věc nepřichází zvenku. nýbrž je výtvorem jeho vlastních
duševních sil, což teprve teď plně pochopí.
Astrální barvy
Při každém novém napětí se světlo vrací, přičemž začíná přes temně
červenou a oranžovou barvu přecházet ve žlutou, až je po vícero
pokusech postupně vidět celá stupnice astrálních barev. Ve všech těchto
barvách lze spatřit pohybující se tvary. Čím vyšší je barva podle
stupnice, tím víc pozbývají zjevy pitvornosti a nestvůrnosti. Ve
fialové barvě jsou to okřídlené bytosti, které vypadají jako motýli,
sylfy a rusalky. Když neofyt potlačí i fialovou barvu, přejde tato
náhle v hnědou, do níž se mísí všechny astrální barvy. Potom tato hněď
světlá stejně jako ranní svítání; nejprve modrošedě, pak stále jasněji,
až neofyta obklopí bílé stříbrné světlo. Tady vidí poprvé lidské
postavy, ale neurčitých tvarů a étericky průhledné. Projevují se
podivuhodné inspirace z vyššího světa, a čím déle se neofytovi daří
podržet stříbrné světlo, tím čistší a dokonalejší mají obličeje. Před
jeho vnitřním zrakem se rozprostírají líbezné krajiny, hory, údolí,
lesy, studánky a jezera. Do astrálního spojení s ním vstupují známé i
neznámé osoby a duchovní bytosti.
Astrální vize duše
Astrálně - reálné vize jeho duše jsou podivuhodné a zanechávají mocný
dojem. Asi po třech hodinách - tak dlouho trvá experiment - se objeví
vůdce a neofyta osvobodí. Po vylíčení jeho zážitků následuje další
zasvěcení. Tento pokus mohou podniknout pouze duševně zralé osoby s
pevným charakterem. Duchovní nezralost by mohla způsobit na těle i na
duši velké škody, protože objevivší se fantomy by nebyly ovládnuty a
přemoženy. Démon vlastního já, kterého neofyt astrálně přitáhl a
zhmotnil, by se od něj za těchto okolností neodpoutal, což by mohlo mít
za následek šílenství a smrt. Přinejmenším by se stal terčem temných
sil, které by časem podkopaly jeho vitalitu a dobrou mysl. Tento
častěji, zejména v okultních románech zmiňovaný experiment je, jak již
bylo na začátku poznamenáno, ještě dnes důležitým mystériem některých
tajných lóží. Psali jsme o něm, abychom budoucímu badateli nabídli
dobrý studijní materiál. Stejnému účelu slouží i v další kapitole
vylíčené zážitky z autorových experimentů, jejichž posouzení
přenecháváme poctivému a nezaujatému badateli.
V případě zájmu Vám doporučujeme celou publikaci Experimentální démonologie autora Josefa Dürra.
Z materiálů
telestézické společnosti PannaCz.com