Psychická obrana v magii a esoterice

Psychická obrana v magii a esoterice
Kniha Psychická sebeobrana, obrana při magickém útoku. Všeobecně uznávaná metodika obrany esoterické obrany při útocích magie, druhých lidí, problémům s prostředím. Téměr 100 let starý spis Vám přinášíme v článku psychická obrana v magii a esoterice
Zobrazen: 3665x   21. 9. 2015, aktualizováno: 21. 9. 2015

Stanovení diagnózy

I. Znaky psychického útoku

Pozorujeme-li vesmír, pak přicházíme k závěru, že zde musí být nějaký vůdčí plán tvořící koordinaci tohoto nekonečného celku. Vezmeme-li do ruky něco živého, třeba i něco jednoduchého, pak i zde vidíme, že různorodost jednotlivých částí je vytvořena dle pevného systému. A tento organizovaný princip věda nikdy nenajde na fyzické úrovni. Hybné síly vesmíru a jeho výstavba patří k jinému stupni projevu, než je naše fyzická úroveň. Má jiné dimenze, než jaké známe a patří do jiné formy vědomí, než na jaké jsme si zvykli.

Žijeme uprostřed viditelných sil

a uvědomujeme si jejich působení. Pohybujeme se v námi viditelných tvarech, jejichž aktivitu často ani nepociťujeme, ačkoliv jimi můžeme být silně ovlivňováni. V této duševní stránce přírody, neviditelné našim smyslům, nezměřitelné našimi měřícími přístroji, mohou nastat různé události, které nejsou bez odezvy na fyzické úrovni. Je bytí, které v tomto neviditelném světě žije jako ryba v moři. Jsou lidé, kteří mají schopnosti nahlédnout do tohoto neviditelného světa tak, jako vycvičený potápěč dovede sestoupit na dno oceánu. Jsou na zemi i období, kdy se prolomí hráze a neviditelné síly vnikají do nás a zaplavují nás. Běžně se to však nestává. Před tímto nás chrání naše neschopnost poznat tyto neviditelné síly.

Jsou čtyři stavy, při kterých může být tento ochranný závoj stržen a kdy se setkáváme přímo s těmito neviditelnými silami:

  1. Můžeme se nacházet na nějakém místě, kde se tyto síly soustřeďují.
  2. Můžeme se setkat s lidmi, kteří pracují s těmito silami.
  3. My sami můžeme usilovat o setkání s těmito neviditelnými silami, protože se o ně zajímáme a z naší hloubky vystupujeme dříve, než se dozvíme, kde jsme.
  4. Nebo můžeme být obětí jistých patologických podmínek, které tento závoj roztrhnou.

Vchod k neviditelným silám je jako záludný přímořský břeh se svými hloubkami. Dobrý plavec dovede zdolat i větší vzdálenosti od pobřeží, ale neplavec ve vodě utone. Neviditelné síly nejsou nepřátelské, ale jsou mocné jako například oheň nebo voda. Ale dříve nebo později dovedou zničit toho, kdo je zneužívá. Abychom byli schopni tyto síly analyzovat a nalézt jejich původ, je nutné sledovat vnější a viditelné znaky psychických útoků. Psychické útoky jsou různého druhu a také psychická obrana proti nim je různá. Nejčastější psychické útoky pocházejí z nevědomosti nebo zloby našich bližních, kteří sami mohou býti obětmi jiných. Nevracejme nikdy útok protiútokem, ale použijme laskavějších metod, které jsou účinné a méně nebezpečné.

Někdy lidé i vlivem místa přicházejí do styku s neviditelnými silami

I když nějaká osoba není pravým médiem, ale je dostatečně senzitivní, může přijít na takové místo, kde tyto neviditelné síly jsou silně soustředěny a může je nevědomě přijímat. Pokud se pohybujeme uprostřed těchto sil, běžně je nepozorujeme. Ale v místech, kde jsou silně zkoncentrovány, je můžeme slabě vnímat. U některých lidí hranice mezi vědomým a nevědomým je neproniknutelná. Mají pouze nějaký pocit utlačenosti, který však přejde, když odejdou na jiné místo.

Často se při psychickém útoku objevují charakteristické sny, které mohou přinést pocit, jakoby někdo klečel na hrudi spícího. Pocit strachu a utlačenosti je nejvíce charakteristický pro okultní útok a je jistou předzvěstí, která tento útok oznamuje. Jen málokdy útok přichází „z čista jasna“. Nejprve se necítíme dobře na duši a těle a pak se již nacházíme v neviditelném boji. Blížící se okultní vliv vrhá svůj stín i na vědomí mediálního člověka. Důsledek útoku se projevuje v tom, že nejprve nevědomky cítíme nervovou vyčerpanost, jsme bledí až bezkrevní, máme obavy až strach z něčeho. Toto se projevuje především při usínání. Následuje špatný spánek a posléze z nedostatku spánku může nastat mentální zhroucení.

Nejčastějšími následky astrálních útoků u bělochů je nervová vyčerpanost a intelektuální zhroucení. V Evropě se nestává často, aby útočník usmrtil svou oběť, ale jsou případy, kdy oběť zemřela strachem. Když koncentrace psychického útoku dosahuje určitého stupně, připojují se k čistě subjektivním jevům i jevy objektivní. Úkaz, který napadne nejprve éterické tělo, se posléze projeví i na těle fyzickém. Mnohdy po astrálním boji, probíhajícím během spánku, se na fyzickém těle ukazují modravé skvrny, které mají někdy i určitý tvar. Tyto skvrny později opět zmizí. Dalším projevem astrálních útoků je cítění nepříjemných zápachů. Charakteristický je zápach hnijícího masa, který pociťují i lidé, kteří nejsou médiem. Někdy má člověk pocit doteku něčeho slizkého, hlemýžďovitého. Bývají to i dojmy různého zvonění a hluku. Někdy se objevují i jiskry nebo ohníčky.

Nikdy nezískáme klíč k záhadě života, neuvědomíme-li si, že člověk je duchovní bytost a duše a tělo jsou jen slabými projevy této bytosti.

Analýza psychických útoků

Podstata psychického útoku spočívá vesměs v telepatické sugesci. Jsou tři druhy sugesce:

  1. Autosugesce
  2. Cizí sugesce
  3. Hypnotická sugesce

Cílem všech sugescí je vniknout do podvědomí a tam začít působit. Pomocí autosugesce dává vlastní vědomí příkaz vlastnímu podvědomí. Autosugesce byla vyvinuta dříve než vědomí, byla zde ještě dříve, než se vyvinula řeč. Hovořit s podvědomím pomocí slov by bylo stejné, jako hovořit s člověkem, který nerozumí naší řeči. V takovém případě si pomáháme různými posunky a znaky. Podobně je tomu i s naším podvědomím. Bylo by zbytečné hovořit k podvědomí:

„Učiň to či ono. Nechej toho!“

Musíme si nejprve vytvořit mentální obraz, představu toho, co má podvědomí učinit a tuto držet ve vědomí tak dlouho, až vnikne do podvědomí. Podvědomí porozumí tomuto myšlenkovému obrazu, představě a bude pak podle ní jednat.

Cizí sugesce vznikla ve vědomí jiné osoby a má proniknout normálními kanály mluveného nebo psaného slova do našeho podvědomí, aniž by dosáhla našeho vědomí.

Hypnotická sugesce se může uskutečnit těmito způsoby

  1. Pravá hypnotická sugesce pevným pohledem mezi oči na kořen nosu a magnetickými tahy.
  2. Sugesci během spánku, jak doporučoval Cue (1857–1926), především u dětí.
  3. Telepatickou sugescí.

Tyto sugesce se ve většině případů poznají, až když se usídlí v podvědomí a pomalu začínají působit. Nevidíme neviditelné seménko vzniklé z vědomí jiné osoby, zaseté do našeho podvědomí, až když za nějaký čas začne klíčit a výhonek vyrůstá přes práh podvědomí do vědomí. Kdo zručně dává sugesce, dbá vždy na to, aby byly v souladu se sklony osobnosti. Jinak potřebují mnoho času ke svému vývoji. Co sugerující může opravdu učinit, je to, že povzbudí a posílí latentní myšlenky a impulsy. Nemůže však na keř růží naštěpovat bez.

Mají-li semena sugesce růst, pak musí nalézt vhodnou půdu

V tom se nachází síla sebeobrany. Nemůžeme zabránit tomu, aby k nám nepřicházely sugesce od jiných, ale můžeme naši pozemskou říši našeho podvědomí vyčistit tak, že škodlivé látky v ní nenaleznou půdu pro své vzklíčení. Musíme odstranit z podvědomí nízké sklony a špatné povahové rysy. Je mnohem snadnější vytrhnout kořínek kopřivy, než hustou síť kopřivových kořenů několik let starých. Nikdo nemůže být hypnózou přinucen učinit něco, co není alespoň v zárodku jeho osobnosti-přirozenosti. Ale jaká je skutečná přirozenost každého z nás? Přemohli jsme již opravdu opici a tygra, nebo jsme je jen ponechali v kleci? Sugesce může otevřít klec našich tajných přání a tyto osvobodit. Nikdo kromě světce není imunní vůči přirozenosti. Je možno každého proměnit ve vše, pokud se umožní sugesci, aby delší čas působila. Nejčistší žena se může stát prostitutkou, nejušlechtilejší muž, za jistých okolností, může být vrahem. K obraně je nutné vědění. Uvažme průběh psychického napadení. Když myslíme na nějakou osobu, jsme s ní v kontaktu. Když si tuto osobu živě představíme, je to tak, jako by stála před námi. Když si ji zřetelně vybavíme, vidíme ji i ve větší dálce. Jsme-li v mentální (myšlenkové) blízkosti této osoby, můžeme vytvořit myšlenkovou atmosféru, ve které pomocí jistých představ s ní udržujeme spojení. Tímto způsobem probíhá duchovní léčba. Jistý stav cítění a představ léčitele a jeho atmosféra účinně ovlivní duši pacienta, s kterým přišel do spojení.

Avšak tato síla se může použít jak k dobrému, tak i zlému účelu. Dnes, když se manipuluje s masami lidstva pomocí různých sugescí, je nutné zveřejnit vše o těchto silách.

Každé poselství do podvědomí musí být oděno do prostých pojmů

Z těch se pak vytváří rozumová činnost. Prvotním cílem sugesce je vytvořit kolem duše osoby takovou mentální atmosféru, která by duši umožnila tuto sugesci přijmout. Je jedno, zda jde o sugesci určenou k léčivým nebo napadajícím účelům. (Používám pojmu „duše“, která v sobě uzavírá mentální a emocionální procesy, ale vylučuje procesy duchovní). Když se dosáhne tohoto cíle, pak bitva je již z poloviny vyhrána. Brána města se otevírá zevnitř a je možno do ní vstoupit. Telepatická sugesce jistých představ může nyní postupovat.

Toto je kritický bod každého okultního napadení. Až k tomuto bodu je obránce ve výhodě. Má-li dostatek vědomostí, může tuto výhodu využít na neomezenou dobu a své útočníky odrazit, i když na okultním poli stojí výše než on. Ani v tomto, ani v jiném světě hypnotizér nic nesvede s osobou, která si zachová nervovou sílu a nevěnuje mu pozornost.

Jsou pouze dvě brány, kterými může útočník vniknout do pevnosti lidské duše. Je to pud sebezáchovy a pohlavní pud. Má-li být hypnotický povel úspěšný, musí být oděn do jednoho nebo do obou pudů. Jak postupuje útočník? Jak už bylo řečeno. Musí na vnitřní úrovni vytvořit jistou atmosféru. To se podaří tehdy, když tuto atmosféru vytvoří nejprve ve vlastním vědomí, přičemž myslí na svou oběť. Chce-li zabít duši, musí nejprve vlastní duši naplnit zkázonosným vztekem, až jím přetéká. Chce-li provést znásilnění jiné duše, musí nejprve svou duši naplnit žádostivostí a krutostí. Chladný vztek krutosti je pro operaci tohoto druhu nutný. Co se stane nyní, když toto učiní? Vytvořil v propasti jistý základní tón, který se přenáší. Všechno bytí, které má tento základní tón v základu své přirozenosti, při operaci spolupracuje.

A co se stane po operaci?

Bude operatér ponechán, aby mohl v klidu svou oběť sníst? Je to pravděpodobné?

Vzpomeňme si jen na historii Fausta, kterému čert sloužil do jisté doby, ale pak se ho zmocnil. Tak je to i s operatérem, který se sám dříve či později stane obětí těchto sil.

Dokud aura (zářící obal) člověka je nepoškozena, nemůže do duše člověka nic proniknout. Když si však duše ve své auře sama vytvoří díry, jako odpověď na útoky strachu nebo touhy na ni vysílané, pak již obrana není snadná. Dovedeme-li však překazit tyto instinktivně emocionální reakce, pak skořápka aury zůstane neproniknutelná a chrání nás před psychickou invazí.

Někdy však tento útok má své kořeny v dřívější inkarnaci a dává klíč k bočním dveřím. Tento problém je značně obtížný a potřebuje ke svému řešení vnější podporu. Mnohdy duše, na kterou se útočí, má nějaký vztah nebo spojení s duší nevtělenou nebo vtělenou, která ale operuje odpojena od svého těla.

V létě 1926 jsem četla v novinách zprávu o úmrtí jistého muže a jeho manželky. Nějaký čas předtím se se mnou radila přítelkyně této dvojice. Byla zneklidněna jejich stavem a obávala se psychických útoků.

Paní, nazvěme ji C, mívala děsivé sny. Ve stejné době její manžel, pan C, trpěl epileptickými záchvaty. Po lékařské poradě však bylo zjištěno, že se nejedná o skutečnou epilepsii, protože zde scházely další symptomy. Záchvaty se ve spánku opakovaly, jakoby se jednalo o „tlačení můry“. U obou manželů se vyskytovaly alespoň jednou za měsíc. V případě této paní by se dalo usuzovat, že děsivé sny se vyskytují v některém období před nebo po měsíčním cyklu, ale u muže se nebylo možno zachytit žádného bodu. V úvahu přicházely pouze lunární fáze.

Máme tedy vztah mezi zdánlivě epileptickými záchvaty, které nemají organickou základnu, děsivými sny druhé osoby a lunárními fázemi. Musí být nalezena teorie, která pojme do sebe všechny tři případy a vyloží jejich vzájemné vztahy. Sen je první formou, kterou se mohou ukázat psychické projevy a osvětlit ve vědomí podvědomá pozorování. Mnoho okultistů připouští, že vrozená epilepsie, na rozdíl od mozkových nádorů, má své kořeny v operacích černé magie nebo čarodějnictví, kterých se nemocný v minulém životě zúčastňoval, takže tyto se mohou považovat za zpětný náraz minula na fyzické tělo.

Při všech okultních operacích hraje důležitou roli Luna, protože v jednotlivých fázích jejího cyklu vládnou různá záření. Novoluní, čtvrtím a úplňku Luny se kdysi říkávalo Persephone, Diana a Hekate (zatmění).

Protože v tomto případě fyzické prohlídky byly bezvýsledné, přinesla své plody psychická prohlídka.

U paní C se neukázalo nic, co by bylo naznačovalo následek činů. Ale u pana C jsem ihned zachytila psychickou stopu, ze které bylo zřejmé, že tento muž ve svém minulém životě byl spojen se dvěma ženami. Matkou a její dcerou, které praktikovaly čarodějnictví v jeho prospěch. Mladší žena byla kratší čas jeho milenkou. Jasnovidně bylo viděno, že příčinou potíží je mladá čarodějka. Její astrální návštěvy vyvolaly jak záchvaty u pana C, tak i děsivé sny u paní C. Vyskytovaly se vždy za určitých lunárních fází. Nyní bylo nutno ještě zjistit, zda tyto noční návštěvy v astrálním těle provádí živá osoba, nebo k zemi připoutaný duch. Přítelkyně, která se obávala o zdraví paní C a jejího muže, jí to vše vyprávěla a tázala se, zda v kruhu známých jejího muže nepřichází v úvahu nějaká žena, která by tyto noční návštěvy vykonávala. Paní C ihned objevila totožnost obou žen. Prohlásila, že starší čarodějnice je matkou manžela, z které již od počátku měla strach. Tchyni v domě navštěvovala její důvěrná přítelkyně X, která jí říkala „maminko“. Vůči panu C se chovala důvěrně, ale její city nikdy nepřekročily obvyklé meze a ani pan C jí nevěnoval větší pozornost, než jako přítelkyni své matky. Tuto označila paní C jako mladší čarodějku. Když zemřela tchyně, tedy matka od pana C, dali manželé najevo slečně X, aby přestala navštěvovat jejich dům, čímž se cítila značně dotčena. Záhy na to paní C pocítila apatii a slabost, posléze navštívila lékaře, který u ní shledal rakovinu dělohy. Operace přinesla úlevu jen na kratší čas. Později paní C pozbyla své vědomí a zemřela. Současně zemřel i pan C a sice během záchvatu ve spánku. Za nějaký čas bylo oznámeno, že slečna X se mentálně zhroutila a byla dopravena do ústavu. Rakovina je nemoc éterického dvojníka, nikoliv fyzického těla a její stav vytváří myšlenkový elementál rakoviny. Slečna X získala podvědomě znalosti a síly, které měla již v minulém životě. Podržela si i náruživost k panu C, která však zůstala neopětována. V noci využívala své schopnosti k návštěvám v astrálním těle u pana C. Schází zde podrobnosti, proto není možno posoudit, zda jeho záchvaty byly následkem zápasu nebo objetí. Sny paní C se zřejmě vztahovaly na stejnou návštěvnici, která způsobovala záchvaty pana C. Toto se stávalo vždy, když Luna byla v úplňku – Hekata. A musíme také vzít v úvahu to, že nemoc paní C se objevila zanedlouho po tom, když slečně X byl znemožněn přístup do domu.

Případ moderního čarodějnictví

Při okultních útocích hraje mnohdy významnou roli osoba, která se v minulém životě zabývala čarodějnictvím. V mnoha případech bývá motivem pomsta, ale často se vysílání astrálního těla ve spánku děje nechtěně, spontánně. I mezi dnešními médii a senzitivními lidmi jsou takoví, kteří již ve středověku čarovali a uměli se odpoutat od hmotného těla.

Zkušení okultisté se skutečnými a hodnotnými médii zacházejí velmi opatrně. V začátcích mého okultního studia se stalo, že jsem za nabyté zkušenosti draze platila. Především, když jsem hlavou bila proti překážkám.

Tehdy jsem se seznámila s jednou paní, která měla velký zájem o psychické záležitosti. Byla vnímavá, vyhýbala se všemu nečistému a ošklivému, živila se výhradně syrovou vegetariánskou stravou a odmítala i vejce. Přes tyto všechny vlastnosti a zvyky s velkým zájmem podrobně četla zprávy o vivisekci – pokusech na živých zvířatech. Kdybych již tenkrát byla zkušenější, věděla bych, že její záliba vycházela ze zárodku sadismu, který byl ukryt v její přirozenosti.

V době, kdy jsem se s ní seznámila, byla v důsledku přepracovanosti na pokraji zhroucení. Navrhla jsem jí, aby opustila Londýn a přijela za mnou na venkov do Hampshire, kde jsem se měla účastnit okultního školení. S radostí nabídku přijala a záhy se objevila v domě, kde jsme již byli všichni shromážděni. Připadala nám zcela normální, přátelská a stala se oblíbenou. Po příjezdu z nádraží, když vystoupila z kočáru, ve kterém byl zapražen starší kůň, přišla k němu a poplácala ho. Kůň jinak vždy zcela klidný, spíš apatický, sebou najednou trhl, jakoby ho někdo píchl. Pohodil hlavou a k velkému překvapení kočího couvl s kočárem, div že kočár nepřevrhl do příkopu. Tehdy kočí řekl, že něco podobného ještě nezažil a přitom se podezíravě díval na naši novou návštěvnici.

Slečna L si však z této příhody nic nedělala. Zůstala klidná a usměvavá. Té noci, což se mi nestávalo, mne probudil děsivý sen. Zápasila jsem s nějakým závažím na mé hrudi, ale i později, když jsem již zcela procitla, jsem stále cítila v pokoji něco zlého. Vyslovila jsem ochrannou formuli, kterou jsem znala a vše se uklidnilo.

Ráno u snídaně si téměř všichni stěžovali na neklidnou noc. Měli jsme stejné zážitky. Slečna L mínila, že takové věci by se neměly probírat u snídaně, protože to není zdravé. Do otevřeného okna nahlédla naše sousedka, pozdravila a stěžovala si, že měla děsivý sen. Jakoby jí na hrudi leželo nějaké závaží. Později nás navštívila další sousedka, která měla v noci stejné pocity. Tyto děsivé sny pokračovaly i v příštích dnech. Nenašli jsme však žádný bod, ze kterého by bylo možno vytvořit diagnózu. Přisuzovali jsme tyto sny špatnému chlebu, který jsme kupovali u místního pekaře.

Jednoho dne jsem měla určité nedorozumění se slečnou L z důvodu její přílišné sympatie k mé osobě. V noci se mi pak zdál velmi děsivý sen. Závaží na mé hrudi jakoby mne chtělo zcela rozmačkat. Viděla jsem zřetelně hlavu slečny L, zmenšenou na velikost pomeranče, která se vznášela na konci mé postele a cenila na mne zuby.

Tentokrát jsem o svém snu nikomu nevyprávěla, ale dva členové naší společnosti hovořili o podobném zážitku. O dva večery později, před spánkem, jsem měla pocit, jakoby ve vzduchu viselo nějaké neštěstí související s naším domem. Tento pocit byl tak silný, že jsem vyšla z domu, oběhla dům kolem dokola a zkoušela jsem, zda okna dobře sedí v závěsech. Potkala jsem slečnu L, která mi řekla:

„Jen jděte klidně spát, nebezpečí není venku, ale uvnitř domu. Nezapomeňte zamknout dveře.“

Protože bylo značné dusno, nechala jsem dveře otevřené, ale postavila jsem k nim větší kbelík. Kdyby chtěl někdo vejít, způsobil by hluk. Nestalo se však nic. Noc proběhla klidně. Ráno však nastala bouře. Pracovala jsem se slečnou L v kuchyni. Náhle uchopila dlouhý nůž a vrhla se proti mně. Držela jsem velký hrnec s uvařenou zeleninou, kterým jsem se bránila. Tak jsme tancovaly kolem stolu a horká voda z hrnce stříkala na všechny strany. Žádná z nás nevydala ze sebe ani hlásku. Já jsem nastavovala hrnec před sebe a ona se mne snažila bodnout nožem. Když už situace byla nejnapjatější, vstoupil do kuchyně vedoucí naší společnosti. Jediným pohledem zhodnotil situaci a taktně nás obě vyhuboval, že děláme zbytečný hluk, ať si pospíšíme se snídaní. Jakoby něco odletělo. Slečna L začala krájet nožem to, co právě měla krájet a já jsem z hrnce vyndala uvařenou zeleninu. Opět vše probíhalo klidně.

Po obědě se u slečny L dostavila reakce na její vzrušení. Odešla do své světnice úplně vyčerpaná. Byla jsem trochu zmatena. Vedoucí naší společnosti řekl, abych byla klidná, že už bude mít situaci pod kontrolou. V koupelně do misky na mýdlo napustil vodu. Nad miskou udělal jisté tahy, namočil do vody prst, kterým pak nakreslil pěticípou hvězdu na prahu světnice slečny L.

Slečna L stále neopouštěla svůj pokoj. Až po dvou dnech ji sám vedoucí ze své světnice vyvolal. Jak slíbil, měl ji již pod kontrolou. Vedl s ní dlouhé pohovory a za několik dnů paní L opět vykonávala své domácí práce. Když tehdy vedoucí zjišťoval důvody stavu slečny L, nakreslil prstem na prahu své vlastní světnice pěticípou hvězdu – pentagram špičkou ven, aby slečna L nemohla vstoupit. Kdežto na prahu její světnice nakreslil pentagram špičkou dovnitř. O tom všem slečna L nic nevěděla.

Jednou někdo klepal na dveře mého pokoje. Za dveřmi stála slečna L s košem čistého ložního prádla a prosila mne, abych jej zanesla do pokoje našeho vedoucího, že jí u prahu nějaká psychická překážka zabraňuje do pokoje vstoupit. Také mne požádala, abych sundala z krku malý stříbrný křížek, který na ni nepříznivě působí. Tento křížek jsem si koupila před začátkem tohoto psychického kurzu a nechala jsem ho silně zmagnetizovat. Slečna L, i když o tom nevěděla, cítila jeho účinek jako nepříjemný.

Později nám slečna L vyprávěla, že si zřetelně vzpomíná na svůj minulý život, ve kterém se zabývala čarodějnictvím. Již jako dítě snívala o tom, že je čarodějkou, která přeje smrt a neštěstí těm, kdo ji zlobí. Tvrdila, že tato její přání se natolik plnila, že ji to samotnou překvapilo. Vyprávěla, že měla ve zvyku zjevovat se před lidmi, na které se zlobila. Nadávala jim a promítala na ně zlé síly. To vysvětlovalo také naše děsivé sny. Řekla, že tímto způsobem napadala především svou matku a sestru tak dlouho, až obě onemocněly. Tvrdila, že často cítí v sobě dvě osobnosti. Jednu normální, duchovně a idealisticky založenou a druhou, její nižší já, která přichází na povrch vždy, když se rozzlobí. Pak je plná zloby a nenávisti. Tyto vlastnosti byly obzvláště silné, když byla mladá. Potom je idealismus přerostl. Proto mi také radila tenkrát v noci, abych zamkla dveře. Cítila, že opět samovolně přijde ke mně v noci v astrálním těle.

Tento případ ukazuje mnoho zajímavých aspektů, především, že zřejmá pomatenost je vysvětlitelná okultními metodami.

Vyslání astrálního těla

Dříve, než opustíme téma psychického útoku vtělenou lidskou osobou, musíme ještě probrat téma éterické projekce. Tam, kde se vyskytují na těle oběti modravé skvrny, kde dochází k pohybu nábytku, kde je slyšet praskání, hluk, nebo jsou vidět jiskry a ohníčky, nemůže působit pouze myšlenka. Působí zde ještě i jiná substance, kterou duše vlastní, a kterou může působit na fyzické úrovni. Tímto nástrojem je životní, neboli éterické tělo, éterický dvojník. Tímto éterickým dvojníkem duše manipuluje, když se jedná o svévolné hnutí. Psychické akce, prováděné na dálku mimo fyzické tělo, se uskutečňují pomocí tohoto éterického dvojníka.

Éterický dvojník je prvotní tělo tvořené z magnetických sil, uspořádaných v takovém systému, který drží každou buňku a každé vlákno fyzického těla jako v síti. Jako prostředník mezi tímto jemným – éterickým a mezi hustým – fyzickým tělem je ještě jiná hmota, kterou nazýváme ektoplazma. Tato vyslaná ektoplazma potom vytváří úkazy fyzického rázu. Může být vyslána v podobě dlouhých prutů nebo jako obláček mlhy až do vzdálenosti několika metrů. Je spojena jemným vláknem s médiem. Vedoucí naší skupiny, o kterém jsem již hovořila, a který nám předával své okultní poznatky, dovedl vysílat svou ektoplazmu. Když upadl do hlubokého transu, ztratil dvě třetiny své hmotnosti. Byl tak lehký, že jsem ho sama mohla položit na pohovku.

Během našeho pobytu náš vedoucí onemocněl a péči o něj, především noční hlídky, jsem vykonávala sama. Zanedlouho se uzdravil natolik, že jsem již opět mohla spát, aniž bych považovala za nutné jej chodit kontrolovat. Byl úplněk. Bez použití světla jsem se večer převlékla do nočního prádla a ulehla. Ihned jsem usnula. Probudil mne pocit něčeho těžkého, co mi leželo na nohou. Procitla jsem, otevřela oči a uviděla, že mi na nohou leží postava vedoucího. Chtěla jsem vstát a odnést ho do jeho postele. Ale když jsem vytáhla nohy z pod jeho postavy, náhle zmizel.

Ráno, když jsem se ho na to tázala, svůj astrální výlet si nepamatoval. Tento případ samozřejmě nebyl okultním napadením, byl pouze návštěvou přítele, který při své nemoci, když ve spánku opustil tělo, instinktivně u mne hledal oporu a pomoc. Tím je také možno objasnit pocit tíže u lidí, které v noci ve spánku tlačí můra.

Několikrát jsem slyšela o modravých skvrnách, které zůstávaly na krku obětí astrálního napadení, jakoby po otiscích prstů jiných lidí. Původ těchto skvrn, dle mého mínění, je stejný jako stigmata svatých nebo vzdutí se u hysteriků. Silně vzrušená duše působí na éterického dvojníka a ten si podrží fyzické molekuly ve své struktuře. Je zřejmé, že lékařská věda v budoucnu bude muset doplnit své poznatky o povaze a funkci éterického dvojníka.

Další druh psychického napadení, který uvedu, se bude týkat umělých elementálů. Tyto útvary, na rozdíl od běžných myšlenkových forem, jsou naplněny sílou operatéra-mága a mají vlastní samostatný život, který odpovídá koncepci jejich tvůrce. Život těchto útvarů se podobá elektrické baterii, jejíž napětí vyzařuje silněji nebo slaběji. Pokud není baterie nabíjena, slábne, až se zcela vyprázdní. Záležitost vytvoření, nabití a doplnění nebo rozbití těchto umělých elementálů má velký význam v praktickém okultismu.

Umělý elementál se vytváří tak, že jeho tvůrce (nebo tvůrci) si v představě vytváří jasný obraz útvaru, který má vzniknout. Obraz se potom oduševní odpovídajícím prvkem vlastního bytí a vnese se do něj odpovídající přírodní síla. Touto metodou je možno vytvářet elementály k dobru i ke zlu, ba i jako „ochranné duchy“. Říká se, že často je nevědomky vytváří umírající matka, která přeje dobro svým dětem. Lidé elementály tvoří mnohdy nevědomě.

Jednou jsem utrpěla bezpráví od osoby, které jsem nezištně pomohla. Pocítila jsem touhu tento nevděk nějak oplatit. Touto myšlenkou jsem se zabývala odpoledne, když jsem odpočívala na posteli, až jsem usnula. Napadla mne myšlenka vzdát se všech ohledů a zásad a hrát si s touto silou. Pocítila jsem zvláštní pocit tahu na mém slunečním pletivu a vedle mne na posteli najednou ležel veliký vlk. V této době jsem ještě nevěděla nic o tom, jak se tvoří elementály, ale nevědomky jsem přišla na správný způsob. Myšlení nabito emocí přitáhlo odpovídající přírodní síly a ve stavu mezi spánkem a bděním pak už éterický dvojník snadno vystoupil.

Byla jsem z toho vyděšena. Věděla jsem, že se nacházím v choulostivé situaci, a že vše bude záviset na tom, zda si zachovám chladnokrevnost. Věděla jsem, že to, co jsem vytvořila svou silu a vůlí, mohu stejným způsobem zničit.

Opět jsem použila svou sílu a vůli, jako při jeho tvoření a poručila mu, aby se rozpadl a zmizel. Odehnala jsem ho z postele. Šel poslušně jako ovce. Nejprve se proměnil v psa a pak zmizel v rohu světnice. To mne však neuklidnilo. Měla jsem stále pocit, že záležitost ještě neskončila, což se potvrdilo příštího dne.

Naše sloužící vyprávěla, že měla neklidný spánek. Zdálo sejí o vlcích a když se probudila, jakoby viděla v rohu místnosti planoucí oči divokého zvířete.

Můj učitel mi vysvětlil, že toto zvíře bylo vytvořeno z mé vlastní substance vlivem myšlenek pomsty, a že se musím nejprve vyrovnat se záští vůči té osobě. K tomu se mi později naskytla příležitost a pak už zbývalo osvobodit se od postavy zvířete.

Věděla jsem, že čím déle zvíře bude existovat, tím bude silnější a tím hůře se od něho osvobodím. Za soumraku před spánkem jsem proto zavolala zvíře k sobě. Opět přišlo od severní strany mého pokoje. Stanulo klidně. V pološeru se pěkně zhmotnilo a dokonce jsem cítila typický pach psa. Postava zvířete byla se mnou spojena jemnou šňůrou ektoplazmy. Jeden konec byl v mém slunečním pletivu, druhý se ztrácel v kožichu zvířete.

Pomocí vůle a představivosti jsem vysála ze zvířete sílu, jako se vysává limonáda stéblem ze sklenice. Postava vlka začala mizet, šňůra se stávala silnější a hmotnější. Pocítila jsem emociální vlnění. Měla jsem chuť trhat a ničit vše, co mi přijde pod ruku. Vší silou jsem tento impuls přemáhala, až přestal. Postava vlka se rozložila do beztvárné šedé mlhy, která byla nakonec také stříbrnou šňůrou vstřebána. Napětí povolilo. Zalil mne pot. Byla to tehdy pro mne řádná lekce.

Vampyrismus

Tvrdí se, že stejně jako byl odstraněn například mor, tak zmizeli i upíři dávných legend. Docházím však k závěru, že tomu tak není, a že zvláštní stav, který antika nazývala vampyrismus, je zodpovědný za jisté formy duchovních poruch a s nimi spojeným špatným fyzickým zdravotním stavem.

Měla jsem možnost pozorovat mnoho případů chorobného vztahu mezi dvěma lidmi. Mezi matkou a dcerou, mezi přítelkyněmi, mezi matkou a synem, mezi mužem a ženou. Mezi partnery vždy došlo k negativnímu jednání.

Tyto případy ukazují vždy stejné symptomatické komplexy: zvýšenou vnímavost, bledé tváře, vyhublé tělo, celkovou slabost, pocit onemocnění, rychlou únavu.

Bez výjimky všichni tito lidé byli snadno ovlivnitelní, proto také snadno manipulovatelní. Pozoruhodné bylo to, že přerušení chorobných vztahů způsobilo zřetelné poruchy u druhého (dominujícího) partnera. Pokládali jsme za nutné vždy tyto dva lidi na nějaký čas od sebe oddělit.

Podle našich zkušeností může vědomě, nebo vesměs nevědomě, jeden partner pomocí telepatie a magnetické aury vysávat něco z druhého partnera. Jsou-li partneři od sebe odděleni, pak toto vysávání přestává. Dle mého mínění se upírství může objevit jen tam, kde je již vyvinuta schopnost výstupu éterického dvojníka. To není nic neobvyklého ve východní a jižní Evropě.

Commander Gould popisuje tyto případy na Filipínách. Má-li tento nízký démon nazývaný „Ghule“ chuť na lidskou krev, jde na louku, na které se pečlivě ukryje v trávě, zadrží dech a upadá do transu. Tímto se osvobodí jeho astrální tělo, které letí až do některého domu a saje krev z vhodné osoby, až tato někdy celkovou slabostí zemře.

Zažila jsem také jeden případ vampyrismu.

Moje přítelkyně mi vyprávěla o 12ti letem chlapci, žijícím v domě, ve kterém bydlela. Hoch se cítil špatně, byl bledý, jakoby bez krve. Jeho stav se většinou zhoršil, když navštívil svého strýce, válečného invalidu, který se přistěhoval z Francie. Při jedné návštěvě strýc přímo kousl hocha do krku a sál jeho krev. Chlapec měl pocit, jakoby se na jeho potížích podílel i nějaký duch. Každý večer ve stejnou dobu začali výt v okolí psi. Pak se otevřely v domě okenní dveře vedoucí na verandu, i když byly sebelépe uzavřeny. Tento úkaz se opakoval každého večera. Pozvala jsem na místo našeho učitele, který nám předával okultní zkušenosti, a který mi tenkrát pomohl, když mne ta dobrá paní ohrožovala nožem.

Učitel prohlásil, že se zde jedná o nějaké duchovní bytosti. Zhasli jsme světla a v rohu místnosti, kam nám učitel ukázal, jsme spatřili slabé záření. Když přítomní do tohoto místa vztáhli své ruce, pocítili šimrání, jakoby ruce ponořili do vody napuštěné elektrickým proudem. Pak nastal hon na čarodějnice. Toto zářivé něco bylo zahnáno do koupelny a tam zničeno. Po tomto zničení pocítil hoch úlevu. Metoda, kterou použil učitel, spočívala v tom, že tento elementál byl připoután do magického kruhu, z kterého se nemohl vzdálit a pak pomocí útrpnosti a soucitu vstřebán. Když učitel ukončil tuto operaci, upadl do bezvědomí. Byl to stejný způsob, jakým jsem tenkrát zničila vlka. Avšak vstřebání projekce jiné osoby je mnohem těžší a může být provedeno jen zasvěcencem vysokého stupně, jakým byl učitel.

O tom, jak přišel strýc ke sklonům, které vedly k tomu, že hocha pak vysával, jsme se dozvěděli později:

Když na západní frontu byly vyslány oddíly z východní a jižní Evropy, byli mezi vojáky i takoví, kteří ovládali černou magii. Když zemřeli, zůstali ve svých astrálních tělech a sáli krev ze zraněných. K zemi připoutaná duše upíra se mnohdy připojí k jedné osobě, která se pak může upírstvím nakazit. A tak zřejmě tehdy, když tento strýc byl raněn a ležel někde dosti dlouho, byl vysáván nějakým maďarským upírem a sám posléze projevil sklon k upírství. V těchto případech je lékařská věda bezmocná. Diagnóza většinou vypovídá o osobě, která opětovnou ztrátou krve umírá.

Je-li podezření z upírství, je nutno hledat pomocí zvětšovacího skla maličká bodnutí nebo ranky, které jsou pouhým okem neviditelné. Hledat musíme především na krku, pod ušima, v podpaždí, na ušních boltcích a u žen na prsou. Tvrdí se, že osoba, která má sklon k upírství, mívá mimořádně dlouhé špičáky. Sama jsem jeden takový případ viděla a opravdu špičáky byly o polovinu větší a delší než ostatní zuby a byly ostré jako jehly.

Strašidelné jevy

Můžeme hovořit o dvou druzích strašidelných jevů. Jedny jsou způsobeny duší bez těla a zneklidňují jistou osobu a druhé jsou vázány k nějakému místu a cítí je senzitivní osoba, která se na tomto místě zdržuje. Senzitivní jsou děti, Keltové a barevné rasy. Zatímco nordičtí obyvatelé jsou vůči tomuto poměrně imunní.

Nejprve něco o problému poruch, které může způsobit duše bez těla. Používám zde záměrně slova porucha místo napadení, protože nemusí jít vždy o napadení. Tak jako se topící křečovitě zachytí svého zachránce a neví, že nečiní dobře, tak i duše bez těla, která tyto poruchy způsobuje, se sama může nacházet v nouzi a neví, že způsobuje škody, když se přichytí na tomto místě žijící osoby. Proto hraje při zmírnění napětí mezi tímto a oním světem velkou rolí rozšíření duchovědných nauk.

To také vysvětluje, proč jeden z manželů po úmrtí druhého mívá někdy nepříjemné zkušenosti. Vyskytují se případy, že duše, která trochu znala okultní vědění a je silně k zemi připoutána smyslností, používá pozoruhodné formy vztahů pomocí těla jiného člověka k ukojení svých přání.

Mé přítelkyni zemřel manžel, který se v posledních letech života stal pijanem a užíval i drogy. Po jeho smrti ho začala manželka-vdova zbožňovat. Vytvořila mu doma malý oltář, na který umístila jeho fotografii. U oltáře meditovala a žádala, aby se její zemřelý manžel stal jejím duchovním vůdcem. Po čase se změnily rysy obličeje této ženy tak, že se začala zcela podobat svému zemřelému muži. Dokonce si přivodila i těžkou neuritis a pociťovala stejné bolesti, jaké ke konci života měl její manžel.

U druhého druhu strašidelných jevů, jejichž centrem je nějaké místo, nikoliv osoba, musíme rozlišovat mezi k zemi připoutanou duchovní bytostí a mezi myšlenkovou atmosférou, zanechanou na nějakém místě po prudkých emocích.

Nejprve příklad myšlenkové atmosféry:

Studentka vysoké školy dramatických umění si mi stěžovala, že i když ovládá řečnictví a nikdy nebývá nervózní, a i když byla dobře připravena, jakmile stanula na jevišti u stolu, kde zkoušky probíhaly, cítila se jako vyschlá a nebyla schopna slova. Malé povzbuzení od její učitelky jí sice pomohlo, ale obává se toho, aby se v budoucnu situace opět neopakovala.

Z psychologického hlediska zde nemusíme pro vysvětlení chodit daleko. Studentka se dostala do mentální atmosféry, vytvořené děvčaty, která na toto místo přicházela ke zkouškám, a která byla značně nervózní. Protože tato studentka byla dosti senzitivní, ovlivnila ji tato atmosféra natolik, že se dostala do stavu, který nazýváme „sympatickou indukcí“. Je to jev známý v elektřině a akustice a platí i v psychologii. Bezesporu se nešťastné žákyně vzájemně infikovaly. U rozhlasových hlasatelů je také známa „mikrofonová panika“ vytvořena myšlenkovou atmosférou celé řady nervózních osob, které na tomto místě stály.

V tomto vztahu může být zajímavá i má zkušenost.

Jednou jsem se ubytovala v hotelu. Když jsem vstoupila do svého pokoje, padla na mne silná deprese jako mrak, která mne ale opustila ihned, když jsem z pokoje odešla. Dověděla jsem se, že v tomto domě přímo v mém pokoji bydlel bývalý majitel, který se oddal pití natolik, až zbankrotoval. Pijani a uživatelé drog vytváří velmi špatnou psychickou atmosféru. Ta je mnohem horší než atmosféra psychická, vytvořena obyčejnými zločinci, po kterých se i prostředí rychle vyčistí. V těchto případech to nesouvisí s vtělenou nebo nevtělenou bytostí, ale nepříjemná mentální atmosféra je vytvořena silnou a bolestnou emocí, která na tomto místě delší čas vládne.

Je-li tato koncentrace velmi silná, může mít téměř nekonečné trvání. Budovy, ve kterých taková koncentrace vznikla, mohou být již dávno zbourány a na jejich místě postaveny nové, ale tyto síly zde zůstávají jako osvětlení fotografické desky a senzitivní lidé tuto koncentraci cítí.

Není snadné rozlišit, zda poruchu způsobuje jen atmosféra, nebo tento stav zhoršuje k zemi připoutaná bytost. Znám případ, kdy prostor, který sloužil jako lóže pro rituální zasvěcování, byl po zrušení lóže přebudován na kancelář a dvě ložnice. Tyto byly následkem různého hluku a praskání, které se ozývalo zejména v noci, prakticky neobyvatelné. V tomto případě nelze usuzovat na přítomnost duchovní bytosti, protože rituály byly evokativní (přivolávající) a jejich vliv nebyl špatný. Jednalo se jen o sílu v nahromaděném stavu.

Jiný je následující příklad.

Má známá se nastěhovala do nově postaveného domu. Již od počátku však pociťovala tíseň a zádumčivost. Když jednou za podvečerního šera vstoupila do obývacího pokoje, spatřila u okna postavu nějakého muže, který se díval na ulici. Rozsvítila světlo, ale pokoj byl prázdný. I pomocnice v domácnosti několikrát spatřila, jak se samy otevřely dveře. Deprese mé známé se stále zvětšovala, až jednou v obývacím pokoji pocítila silné nutkání vyskočit ven. Poznala, že situace je vážná a informovala se o minulosti místa, na kterém nyní stál nový dům. Zjistila, že zde kdysi býval ústav pro duševně choré, který měl špatnou pověst. Zjevení, které viděla ona i její pomocnice, pocházely zřejmě od nějakého pacienta se sebevražednými myšlenkami, který bydlel ve světnici na místě dnešního obývacího pokoje. Děsivé emocionální síly, které zde kdysi tento pacient vyvíjel, ozářily tuto atmosféru a vnukaly duši mé přítelkyně myšlenky na sebevraždu. Stejně, jako špatná nálada nebo deprese člověka v naší blízkosti, může indukce probudit podobnou náladu v nás, aniž by se promluvilo jediné slovo.

Další případ je kombinace hlučícího ducha a upírství.

Skupina dobročinných lidí shromáždila sumu peněz, za které výhodně zakoupila dům v blízkosti Londýna. Z domu vytvořili útulek pro opuštěné děti. Zanedlouho však byli lidé zneklidněni nevysvětlitelnými nemocemi a záchvaty u malých dětí. Jedno z nich dokonce za podivných okolností zemřelo. Potom byla postižena slabomyslností i jedna dětská ošetřovatelka keltského původu. K tomu poznamenávám, že malé děti jsou vesměs prvními obětmi, protože jejich možnost obrany v porovnání s dospělými je slabá. Keltové jsou také vnímavější pro psychické vlivy. V domově byl několikrát slyšet hluk, jakoby přijel kůň s povozem, ale když děvče otevřelo dveře, nespatřilo nikoho. Pak se duch projevoval ještě silněji. Někdy bylo slyšet celou noc, jakoby někdo házel uhlí. Obyvatelé domu se chvěli ve svých postelích. Viděli několikrát cizího muže procházet halou a záhy pak děti onemocněly. K tomu všemu se ještě v domě objevovaly podivné ohníčky. Začal hořet koš s čistým prádlem, chvěly se záclony.

Mezitím se stav dětské ošetřovatelky zhoršil. Vedoucí domova viděla, že se v tomto domě, který byl svěřen do její péče, děje něco nenormálního a obrátila se na známou duchovní léčitelku s žádostí o pomoc. Byla to má přítelkyně, která mne navštívila a vše mi vyprávěla.

Vytvořila jsem diagnózu tohoto případu a došla jsem k názoru, že dům byl obýván někým, kdo se zabýval okultismem spíše pro nízké, sobecké účely a nyní je stále připoután k zemi a odnímá dětem jejich sílu. Z toho důvodu jedno dokonce zemřelo. Působily jsme obě na nešťastnou duchovní bytost ze vzdálenosti asi 20ti mil, aniž bychom tento dům navštívily. Po našich modlitbách a psychickém působení si zřejmě duch uvědomil své postavení a situace se v domě zlepšila. Děti i jejich ošetřovatelka se uzdravili. V domě nastal klid.

O tom všem se od mé přítelkyně později dověděla vedoucí domova, která v okolí pátrala po minulosti tohoto domu. Zjistila, že to byl dům, o kterém bylo známo, že v něm straší. Obyvatelé byli napadáni různými podivnými nemocemi a vyčerpaností. Proto raději dům levně prodali a vystěhovali se. Přišlo se i na to, že asi před 60ti léty dům obýval člověk, který byl sousedy označován jako podivín, zajímající se o magii. Měl v domě laboratoř, kde pracoval jen v noci a kam mimo něj nesměl nikdo vstoupit.

Je pozoruhodné, že jsme s přítelkyní působily ze vzdálenosti 20ti mil, aniž bychom do domu vstoupily. Z toho je zřejmé, že neviditelné síly mohou být manipulovány i z dálky. Médiím je známo, že místa starých chrámů, ve kterých se konaly různé rituály, jsou silně napuštěny psychickou silou. Tato síla nemusí být přímo zlá, ale působí na psychická centra a podvědomé síly. Pokud člověk není v rovnováze, mohou způsobit vzrušení a poruchy.

Nemůžeme však hned připisovat špatný vliv místu nebo osobě. Může se jednat o psychickou sílu vyššího napětí, než na jaké jsme zvyklí. Klášterní pozemky, jejichž obyvatelé byli pronásledováni v době reformace, jsou také mnohdy nabity psychickou silou. „Masový duch“ náboženské společnosti je mocný. Je posilován společnými emocemi stoupenců a příslušníků a pak se tyto uvolněné síly nenechají snadno rozptýlit. Mnichové také nevydávali své kláštery při drancování dobrovolně. Je známo, že na těch, kteří se účastnili drancování, spočinula kletba.

Rituály církví jsou ceremoniální magií

Průměrný kněz nezná techniku okultismu a ví jen málo o tom, co vlastně činí, jaké vlivy k oltáři přináší a od něj opět odnáší. I člověk, jehož vědomí je rituálem povzneseno, který však neví, jak svou auru opět zapečetit a přijít do normální skutečnosti, je otevřen psychické invazi. Předměty, používané při ceremoniích, jsou vždy silně nasyceny magnetismem a úzce spojené se silou, jejímž účelům slouží. Egypťané přikládali velkou důležitost mumifikování těla a jeho uchování v klidu. Své mrtvé chránili kouzly, která ještě dnes lidé nemohou pochopit, a která pak trestala každého, kdo se mumie dotkl. Nic se však nestalo například těm, kteří vykrádali předměty z pyramid, ani těm, kteří je od nich kupovali. Ti všichni měli zájem o předměty, ale mumií se nedotýkali. Lidé s tímto obeznámení nezlehčují také jméno, jakým jiná náboženství oslovují svého Boha, protože je to stejná síla, i když označená jiným symbolem.

„Cest k Bohu je tolik, kolik je dechů synů lidských“, praví staré arabské přísloví. Jsou Evropané, kteří mají zájem o Budhu a jeho obraz nebo sošku umisťují ve svých příbytcích. Mnohdy bývá ovšem Budha zaměňován za postavu smějícího se boha štěstí Cenresi. Vím, že vliv Budhy, který přinesl světlo Asii, je dobrý, ale jeho sošky mnohdy pocházejí z tibetských klášterů sekty Dug-pa, která se zabývá tím, čemu u nás říkáme černá magie. Při různých příležitostech byly tyto kláštery napadány příslušníky soupeřících sekt nebo čínskými oddíly a tyto figury se potom různým způsobem dostávaly k různým lidem. Být vlastníkem takové figurky, magnetizované pomocí rituálů sekty Dung-pa, není příjemné.

Bydlela jsem v domě, jehož majitelka umístila na chodbě sošku Budhy, kolem které jsem denně chodila do svého pokoje. Jednou, když jsem kolem Budhy procházela s kyticí květů, věnovala jsem mu květ dle indického způsobu uctívání. Cítila jsem, že nastalo spojení mezi mnou a touto figurkou. Nebylo to příjemné. Po dvou dnech jsem přišla pozdě večer domů a když jsem procházela kolem Budhy, měla jsem pocit, jakoby byl někdo za mnou. Ohlédla jsem se přes rameno a spatřila jsem kouli žlutého světla ve velikosti míče, která se odpojila od Budhy a zakoulela se na schody. I když jsem byla překvapena, udělala jsem hned ochranné znamení – pentagram a koule se obrátila a byla opět Budhou vstřebána. Budha již ode mne nikdy nedostal květiny a zanedlouho jsem raději změnila byt.

Tato zkušenost byla pro mne nepříjemná a poučila mne, abych nebyla lehkomyslná ve vztahu k předmětům jiného náboženství. Později jsem se dověděla, že některé tyto figurky jsou v Tibetu i jinde posvěceny krví lidských obětí. Tím ovšem nechci říci, že by všechny tyto figurky Budhů byly takového druhu, stejně jako zde nejsou stavěny na hlavu všechny kříže, když někdo provozuje černou mši.

Ne každá porucha má svůj původ mimo nás. Je znám kosmický zákon, který říká, že vše se pohybuje v kruzích a jaké síly vysíláme, nebo jaké myšlenkové tvary vychází z naší aury, takové se opět k nám vracejí, pokud nejsou vstřebány osobou nebo předmětem, na který jsou nařízeny. Jedním z nejrozšířenějších způsobů okultní obrany je to, že na síly na nás vyslané nereagujeme. Nepřijímáme je a ani je nezneškodňujeme, ale posíláme je zpět odesílateli. Nesmíme nikdy přehlédnout možnost, že takzvané okultní napadení může pocházet ze zlých myšlenkových forem, které se pak vrací k odesílateli jako bumerang ke svému původci a vyslal-li původce tyto síly příliš intenzivně, může po jejich návratu upadnout i do pomatení.

Dion Fortune


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality