Původ Tarotu a historie

Pohled na historii Tarotu od roku 300 n.l. 1367 zákaz hrát karty v Bernu, 1500 Sermones de Ludo Cumalis, 1856 Eliphas Lévi v díle Dogma a rituál vysoké magie, Tarot 1856, Tarot 1969 až po současnost.

Zobrazen: 8448x 11. 3. 2007, aktualizováno: 12. 4. 2007

Tarot 300 n.l.

Přibližně doba vzniku knihy Sefer jecira, židovské kabalistické příručky, která podrobně probírá astrologickou symboliku hebrejské abecedy, základní text pro Mathersův kabalistický tarot.

Tarot 1367

Ve stanovách města Bernu se objevuje zákaz hrát karty. Nejstarší dochované záznamy o tarotu se vůbec objevují v právních dokumentech, které ho zakazují. Jestliže tedy karty byly v roce 1367 zakázány, musí předcházet tomuto datu. Nicméně už ze „starého Egypta" tarot přece jen nepochází. Tato nejběžnější z okultních soustav orákula, jaké kdy člověk rozvinul, je vlastně „nejnovější". Case klade počátky tarotu do Fezu v Maroku do roku kolem 1200, nicméně nemáme žádný hmatatelný důkaz, který by toto tvrzení podepřel. Nejlepší tedy bude, když se na základě současných dokladů spokojíme s předpokladem, že tarot existoval už před rokem 1300 n.l.

Tarot 1392

Jacquemin Gringonneur vytváří tři soubory tarotových karet pro pobavení Karla VI. Francouzského. Zlomky těchto karet jsou nejstarším dochovaným dokladem tarotu.

Tarot 1450

V polovině 15. století si rodina Visconti-Sforza v Miláně objednává tarotové karty. Části tohoto karetního souboru, zhotoveného pro rodiny Sforza a Visconti, sloužily jako nejstarší dochované vzory moderních souborů 78 tarotových karet.

Tarot 1500

V latinském rukopise nazvaném Sermones de Ludo Cumalis, je uveden nejstarší soubor velkých arkán, jak je známe dnes.

Tarot 1540

V Itálii se v díle Le Sorti od Marcolina objevuje nejstarší tiskem vydané pojednání o tarotu jako divinační soustavě.

Tarot 1612

V díle Sláva a vyznání rosenkruciánů (The Fame and Confession of the Rosicrucians), soukromě vydaného anonymního traktátu o tajné rosenkruciánské komunitě v Evropě, se objevuje první zmínka o esoterním tarotu. Má název ROTA a je popisován jako prostředek nebo nástroj, s nímž se lze radit o minulosti, současnosti a budoucnosti.

Tarot 1781

Pod názvem Le Monde Primitiff (Primitivní svět) se v encyclopedii Court de Gebelina objevuje první spojení tarotu s Egyptem. Gebelin předpokládal, že hieroglyfická „Kniha Thothova", která se datuje do starého Egypta, byla původním tarotem. De Gebelinovy egyptské teorie pak ke konci 18.století rozvíjí Eteilla. Jejich spojené úsilí tak zastřelo skutečné dějiny a strukturu tarotu až do dneška, a to do té míry, že i v současnosti se vytvářejí pseudoegyptské tarotové soubory, které mají dokládat jeho předpokládaný egyptský původ.

Tarot 1785-1791

Francouzský okultista Eteilla, ovlivněn teorií Courta de Gebelina o egyptském původu tarotu, píše řadu knih, které zavádějí esoterní slovník pro tarotové karty. I když tyto definice nebyly pramenem pro Mathersův vlastní esoterický thesaurus, je možné, že Eteilla, neustále se odvolávající na tarot jako na Knihu Thothovu, je zdrojem pro Crowteyho Knihu Thothovu, publikovanou o 160 let později.

Tarot 1856

Eliphas Lévi ve svém díle Dogma a rituál vysoké magie [Dogrne et RUuel de la Haute Magie) vydává tiskem první spojení kabaly a tarotu. Tento model pak S.L. MacGregor Mathers rozpracovává a rozvíjí do tarotového souboru Zlatého úsvitu.

Tarot 1887

S vytvořením tajné společnosti Rádu zlatého úsvitu Mathers zaznamenává esoterické atributy tarotu v nepublikovaném rukopise Kniha T.

Tarot 1889

Papus (Gerald Encausse) vydává Cikánský tarot (Le Tarot des Bohémiens), v němž podrobně rozvádí chybný kabalistický tarot, založený na zastřených okultních atributech, jež udávává Lévi ve Vysoké magii.

Tarot 1909

Aleister Crowley v soukromě vydané knize Liber 777 rozpracovává tajný řád tarotu, který poprvé viděl Mathers. Tato informace se objevuje i v Crowleyho okultním časopise The Equinox, soukromě vydávaném během let 1909-14 (a zejména v Equinox 1,8). V této době neznámý autor, píšící pod šifrou V.N., v anglickém časopise The Occult Review (Květen 1910) veřejně odhaluje správné tarotové atributy Zlatého úsvitu a připojuje tabulky převzaté z Crowleyho 777.

Tarot 1910

Arthur Edward Waite publikuje The Pictorial Key to the Tarot (Obrazový klíč k tarotu), kde jsou zmínky o tajném kabalistickém tarotu Zlatého úsvitu, podrobnosti však nejsou uvedeny.

Tarot 1920

V řadě článků pro časopis AZOTH Paul Foster Case komentuje tarot ve světle myšlenkové Školy Zlatého úsvitu. Case tvrdí, že v zastřených náznacích v dílech Eliphase Léviho odhalil skrytý řád tarotu již před rokem 1920.

Tarot 1937

Ve své čtyřdílné knize nazvané Zlatý úsvit (The Golden Dawn) vydává Israel Regardie tajné instrukce Zlatého úsvitu, včetně Knihy T. 1944 - Crowleyho Kniha Thothova podrobně popisuje tarot, rekonstruovaný podle Mathersovy Knihy T z hlediska thelemické magie.

Tarot 1947

Paul Foster Case vydává The Tarot, A Key to the Wisdom of the Ages (Tarot, klíč k moudrosti věků), kde rozpracovává symboliku velkých tarotových arkán podle Zlatého úsvitu. Toto vydání je konečnou verzí Caseova Introduction to the Tarot (Úvod do tarotu), který vyšel poprvé v roce 1920.

Tarot 1969 až současnost

Obnovený zájem o tarot vede k novým vydáním mnoha starých verzí karet (jako je například Waiteova, Crowleyho a Caseova) i k vytváření nových, velice různorodých návrhů (například od rekonstruovaných verzí Zlatého úsvitu přes surrealistické alternativy Salvátora Dalího až ke Knize Thothově od Aleistera Crowleyho a Friedy Harrisové). V roce 1969 se objevuje T: The New Tarot (Nový tarot T), jehož návrh vznikal v transu při seancích (Quija) a který ohlašuje počátek mnoha nových tarotových výhonků a variant.