Agapé nepodmíněná láska

Agapé je všeobjímající, nepodmíněná, bezpředmětná láska

Jde o slovo pocházející z řečtiny. Řečtina zná několik výrazů pro lásku: Éros – láska vášnivá, toužící, Philia – láska přátelská, Agapé – láska všeobjímající, Storgé – starostlivost, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používaný hlavně pro mateřskou lásku, Mániá – mánie, posedlost, láska vlastnická, žárlivá, závislá.

Obecně člověk lásku dělí na podmíněnou a nepodmíněnou

sobeckou a nesobeckou. Otázkou je – zdali podmíněná láska doopravdy Láskou je. Pro běžného člověka láska znamená lásku partnerskou, přátelskou nebo rodinnou. Milujeme jiného člověka, protože se nám líbí, protože je nám sympatický, je pro nás přitažlivý, něco pro nás dělá. Milujeme svoje děti, protože jsou naše a ze stejného důvodu milujeme své rodiče. Přirozeně se vyhýbáme lidem, které nemilujeme, kteří se nám protiví, jsou nám nesympatičtí, nic pro nás nedělají, ublížili nám, nelíbí se nám, nebo třeba nám jen nevoní… Vše s podmínkami – podmíněná láska, láska ohraničená. Budu Tě milovat, když budeš takový/á nebo makový/á, když uděláš to nebo neuděláš ono… Jinak tě milovat nebudu. Toto je běžný postoj lidí k „lásce“. Sama o sobě asi podmíněná láska hříšná není...

Podmíněná láska ale nenaplňuje

Nejde jí vůbec srovnávat s Láskou všeobjímající. Agapé je výraz pro lásku nepodmíněnou, lásku všeobjímající, lásku nehynoucí, lásku bezpředmětnou, lásku k čemukoliv, vycházející z Boha jako podstaty všeho, procházející vším živým i neživým, člověkem, vesmírem i Bohem. Agapé je láska, která je současně zdrojem i cílem. Prochází vším, i láskou erotickou a přátelskou. Stejně jako větší obsáhne menší. Křesťanství udělalo z pojmu Agapé výraz pro křesťanskou – svatou – lásku. Agapé se tak stalo křesťanským teologickým pojmem, který označuje lásku Boha k lidem, lidí k Bohu i mezi sebou. Láska je podle Ježíše nejdůležitějším přikázáním: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci. (Bible) Agapé ale ve své podstatě křesťanství objímá a přesahuje, zahrnuje vše – nejenom křesťanství.

Všeobjímající láska není primárně jen láskou mezi dvěma lidmi

Jde o formu lásky nezávislou na osobách, na okolnostech, objektech a podmínkách. Mít rád láskou všeobjímající od člověka nevyžaduje, aby byl světcem nebo spasitelem. Člověk nemusí ani meditovat ani vizualizovat ani „otevírat srdeční čakru“ ani se nemusí modlit od rána do večera. Vše je mnohem prostší. Každý člověk se může naučit milovat lidi, svět i vesmír všeobjímající Láskou. V podstatě to znamená milovat Lásku. Láska je jádrem bytosti každého člověka, Láska je Bohem a Bůh je Láskou. Jde v podstatě o vibraci – čím víc člověk vibruje Láskou, tím méně vibruje vším nižším. To, jak člověk prožívá vnější svět je nejvíce ovlivněno úrovní vibrací jeho emocí. Pokud emoce jsou v rovině laskavé, pak i prožívání je lepší – jak pro samotného člověka tak pro okolní svět. Podle zákona rezonance pak reaguje svět i celý vesmír událostmi, které působí laskavě, pozitivně, konstruktivně. Lidi kolem reagují láskou, přátelstvím. Říká se: „jsme naladěni na stejnou vlnovou frekvenci“. Člověk je energetická bytost a to, co ze sebe vnímáme ve světě hmoty lze přirovnat k prstu prostrčenému přes díru v plotě. Vnímáme pouze ten prst, většinu naší skutečné přirozenosti nevidíme – zůstává za plotem – a právě ta je tvořena Láskou – neměnnou, nevyčerpatelnou, bez nároků.

Svým vnitřním postojem vytváříme veškerou svou realitu

Žádný milující člověk nemůže být současně lhostejný ani nemůže současně nenávidět. Pokud se člověk naladí na lásku, nestává se automaticky euforickým, ani ho hned neprohlásí za svatého. On sám se uvnitř sebe začne cítit lépe, vytváří kolem sebe lepší atmosféru naplněnou harmonií. Obecně si lidi myslí, že lásku možno pociťovat pouze na nějaký konkrétní podnět. Cítím lásku, když mi někdo projevuje lásku nebo když se mám opravdu dobře. Běžný člověk se může zeptat: „jak mám vytvářet lásku jen tak z ničeho, při tolika problémech každodenního života?“ Láska se ale nevytváří. Láska je. V každém člověku. Jde o nejpřirozenější cit člověka. Je podstatou člověka, života, vesmíru i Boha. I když v nás lásku vyvolá jiný člověk, vždy jde o naší lásku, cit vycházející z nás, z našeho nitra. Láska nezaniká. I tehdy, když osoba, která v nás lásku vzbudila, nám třeba ublíží. Pocit ublížení pouze zablokuje proudění lásky. Ale Láska zůstává. Pokud pochopíme, že Láska je trvalá, že není závislá na objektu lásky, pak se můžeme naučit kdykoliv se sami dostat do stavu lásky. Všeobjímající láska – Agapé je zdrojem všech ostatních forem lásky –přátelské, erotické, mateřské…

Kdykoliv a cokoliv má člověk rád, je všeobjímající láska přítomna

Je nám nejbližší, můžeme jí pocítit v jakékoliv situaci. Nezávisí na vnějších podmínkách. Stačí, když se každý člověk naučí na ní myslet – stačí si pomyslet „láska“, „s láskou“ nebo „mám rád“. Kdykoliv, kdekoliv, k čemukoliv. Nic neočekávat a nic nepředpokládat. Pouze si uvnitř říct: „mám rád“. Pocity lze ovládat myšlením. Většina lidí necítí Lásku, protože má zlozvyk nepomyslet na ní. Přemýšlíme o všem možném. Na nesobeckou, všeobjímající Lásku ale běžně nemyslíme. Pokud člověk tento zlozvyk změní, může se naučit cíleně myšlenkami navodit pocit lásky. Časem se Láska stane pro něj důležitější, než jakýkoliv její objekt. Člověk nemusí přemýšlet, jak Lásku navodit. Stačí na ní zaměřit pozornost a ona se automaticky dostává do popředí, vyjde navenek a zaplní člověka i jeho okolí. Stačí si to vyzkoušet – třeba vařit večeři a pouze si říct – „mám rád vaření“. Nepocítíte žádnou náhlou euforii, jen zacítíte malé pohlazení radosti, klidu a harmonie – to Vás pohladila Láska. Když si budete při každé své činnosti říkat „mám to rád, dělám to s láskou“, budete cítit toto pohlazení častěji, až se stane součástí vašeho života. Pomýšlení na lásku neprolomí žádnou hráz – pouze pootevře stavidlo. Čím víc myšlenek na lásku prakticky provádíme, tím větší proud lásky proudí, je jedno jak slabá byla na počátku. Láska je v každém člověku. Je jen na každém z nás, jak často si na ní vzpomeneme.

Člověk má spoustu zlozvyků

Nejlepší a nejefektivnější je „trénovat“ lásku v každodenním životě. Udělat si z ní životní krédo, cestu i cíl. Jde jen o to – rozhodnout se. Začít teď – nečekat na nějaký zvláštní den (nejen na Silvestra a na narozeniny). Člověk nemusí změnit svou životní situaci, pouze změní myšlenky. Do všeho, co dělá, vsune v pravidelných intervalech myšlenku „mám rád“ – nechá proudit alespoň paprsek Lásky. Jakmile se toto provádí pravidelně – začne být člověku jednoduše dobře. Najednou nemá lidi rád jen proto, že jsou hodni lásky, má je rád, protože ním proudí Láska a usídlil se v něm pocit harmonie. Takže nejde o to, CO má člověk rád. Jde o to – mít rád!

„Když budeš soudit lidi, nebudeš mít čas je milovat.“ Matka Tereza. Problém může nastat při konfliktech nebo v situacích opravdu nepříjemných. Člověk si najednou uvědomuje – tuto situaci / tohoto člověka teda opravdu nemám rád nebo ještě hůř – nesnáším ji. Láska ale JE. I v nepříjemné situaci na ní lze pomyslet, třeba mít rád sám sebe. Ať děláš cokoliv, měj se rád za to, že to děláš. Ať si myslíš cokoliv, měj se rád za to, že si to myslíš. Ať jsi cokoliv řekl, měj se rád za to, že jsi to řekl. Pak si dokážeš i v nepříjemné situaci navodit pocit Lásky. Lásky k sobě. Nic víc člověk nemusí. Jen cítit Lásku. Může se stát, že člověk primárně cítí k něčemu lhostejnost – pak ať se má rád i za tu lhostejnost. Lze mít rád i protivníka / nepřítele. Stačí si uvědomit, že každý hájí své dobro, svou Lásku, své cíle. To, co je pro mě zlé, může být dobré pro toho druhého. Nepřítel může být inspirací, často ty největší činy a výkony člověk vykoná právě na podnět „nepřátel“. Konflikt a odpor se dá zvládnout s láskou. A pokud k někomu nebo k něčemu nepociťujeme lásku nebo přímo pociťujeme antipatii – pořád lze obejmout sám sebe. Pocítit lásku k sobě a následně jí pouze nechat proudit k těm ostatním. Již pouhá myšlenka na Lásku zahajuje její proudění.

Mít rád neznamená nikdy nemít jiný názor. Láska se nehádá, aby se hádala

Láska se nehádá proto, aby zranila protistranu. Láska umí oddělit spor od osobních útoků. Vyhrát spor neznamená vždy pocit štěstí. Nejčastější příčinou pocitu prohry jsou právě osobní útoky – často prohrává i vítěz. Oddělit spor od člověka znamená zůstat vítězem i když jsem spor prohrál. To, co zraňuje, je zaměření se na protistranu, na osobní útoky. Podstata sporu bez Lásky zůstává stranou a samotný spor je pak jen podnětem k útokům na toho druhého. Není-li motivem Láska, může člověk mluvit jakkoliv klidným a tichým hlasem, může jakkoliv volit slova, druhá strana vždy cítí a přijímá jeho jednání jako osobní útok. Láska ze své podstaty jedná moudře. Člověk si může jít za svým a současně respektovat protivníka. Láska dává člověku možnost vidět protistranu jako sebe samého. Pak už se stačí soustředit na spor, řešit jen spor, neřešit protistranu. Tento přístup je pro většinu lidí hodně těžký. Řešením sporu nemusí být dohoda, řešením sporu může být i to, že se rozhodnete pro rozchod, ale pokud je to jediné východisko, je třeba se rozejít s láskou. Každý člověk má svoje stanovisko a svůj postoj a má ho rád. Když není jiné řešení, je třeba mít rád sám sebe i při konfrontaci – za jakýkoliv postoj. Mít rád sebe, protože je to můj postoj, mé stanovisko. To jsem já. A i když pak třeba zjistím, že se mýlím, pořád se mít rád, i proto, že jsem se spletl. Mít rád sám sebe a svůj život.

Mít rád to, co je, znamená pouze do každé situace přidat trochu Lásky

jakkoliv populisticky to zní. Jen se rozhodnout v každé situaci na Lásku pomyslet, přivést trochu Lásky do všeho. Nemít rád představu o něčem – to lásku podmiňuje a blokuje to její proudění. Mít rád skutečnost, realitu. Negativní emoce nejsou ničím jiným, než zablokovanou Láskou. Ničivou sílu dělá z negativních pocitů pouze naše celková identifikace s těmito pocity. Ale ani tehdy nejsou tyto pocity ničím jiným než Láskou, jež se vzdaluje sama sobě a proto se zdá, že se stává protikladem toho, čím ve skutečnosti je. Zlo je dobro, které není na svém místě. Člověk má schopnost okamžitě změnit jakýkoliv negativní stav. Jednoduše díky uvědomění si, že Člověk sám je Láskou. Každý člověk je Láskou. I nepřítel.

Láska se nemusí projevovat jen v konkrétním jednání. Projevuje se hlavně v motivu

z kterého člověk vychází. Když někdo přepadne jiného člověka a snaží se ho zabít, tak všeobjímající láska nebude oběť ponoukat – miluj útočníka nade vše, dej mu vše, co máš a nech se zabít. Takové jednání by znamenalo, že člověk sice miluje svého nepřítele, ale nemiluje dostatečně sám sebe, svou rodinu, své blízké. Miluj bližního svého, jako sebe samého. Láska v takovém případě nabádá, aby se člověk bránil a to i za cenu, že by to v krajném případě vedlo ke smrti útočníka. Pacifizmus nemá nic společného s Láskou. Když se zeptáte pacifisty, co by dělal, kdyby mu někdo před očima zabil celou jeho rodinu, a on odpoví, že by přihlížel bez boje, pak svou ideologii miluje víc než svou rodinu a sám sebe. „Miluj svého nepřítele“ neznamená „nebraň se“ nebo „nechej se zabít“. Důvod a souvislosti našeho jednání rozhodují o tom, zda jednáme láskyplně nebo s nenávistí. Partneři, kteří se s nenávistí v srdci rozvádějí třeba kvůli nevěře, si pak odnášejí nenávist sebou nebo jí přenášejí na svoje děti. Láskou by bylo – ukončit nefunkční vztah z lásky k sobě a k dětem. Člověk nemá připustit, aby se s ním jednalo nespravedlivě, ať už jde o cokoliv, neboť zde by chyběla láska k sobě. Nesmí se však nechat ovládat nenávistí nebo zlostí. Motivem nesmí být nenávist (k tomu druhému), motivem má být Láska (k sobě nebo k druhým). A to je rozdíl. Díky tomu člověk nevede bitvu s agresí, ale s láskou. Je přirozené, že v prvním okamžiku útoku cítí člověk strach, zuřivost, nenávist. Ale vědomě již pomyšlení na lásku (třeba k sobě) tyto pocity v okamžiku neutralizuje a spor posouvá do konstruktivní roviny.

Je-li člověk milující – zvyšuje se jeho vibrační úroveň

Den za dnem, měsíc po měsíci. Podobné přitahuje podobné. Čím víc Lásky má člověk v sobě, tím víc jí k sobě přitáhne. Lidé, kteří se zajímají o esoteriku, hledají nejčastěji osvícení. Láska je přirozenost člověka, Láska je osvícením. Čím osvícenější někdo je, tím se jeví přirozenější, otevřenější, přívětivější. Je prostě tady a má rád sebe i svůj život takový, jaký je. Má rád lidi takové, jací jsou. Osvícení člověk nemůže vytvořit. Už existuje, jakmile člověk vibruje na jeho úrovni – ocitá se ve světle. Vzdálí-li se, tma houstne. Láska je světlo.

„Všechno ať se mezi vámi děje v lásce.“ Bible.Když se ráno probouzíte, ciťte lásku k začínajícímu dni. Když večer usínáte, ciťte lásku a vděčnost za den, který právě končí. Člověk je otrokem svých zvyklostí, je třeba jen změnit je na zvyklosti jiné. Kdykoliv pocítíš vztek, smutek, depresi, měj se rád. Jakýmkoliv způsobem zkus pomyslet na Lásku. Jsi jediný člověk, se kterým strávíš celý svůj život. Bezpředmětná všeobjímající Láska není ničím, co by člověk musel hledat. Je v každém člověku. Člověku připadá těžké mít vše rád, protože se ve svém vývoji zaměřil na lásku sobeckou, lásku závislou, která v nepřítomnosti milovaného objektu se mění na smutek a pocity prázdnoty. Erich Fromm v knize Umění milovat hodnotí lásku jako umění, jehož učení jako kterékoliv jiné umění vyžaduje disciplínu, soustředěnost a trpělivost. Láska je uměním. Jakmile člověk pozná jednotu s Bohem, pozná i, co je to být naplněn Láskou. Máme-li v srdci Lásku ke každému, s kým se stýkáme, budíme Lásku, a ona se k nám pak vrací z duší, v nichž jsme jí vzbudili. Jak milujeme, tak jsme milováni. Myšlenka je síla. Všeobjímající láska naplňuje potřeby jakékoliv osoby, kdykoliv a za každou cenu. Láska je život.

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.“ Bible.

(c) PannaCz.com Noetika – zpracovala sas