Romové - cikáni - ztracené národy

Zobrazen: 10604x 17. 5. 2009

Ztracené národy - cikáni

Počátkem 15. Století se v Evropě začali objevovat skupiny temnohnědých poutníků. Někdo jim říkal Bohemiens, Čechové, protože prý pocházeli z Čech. Někteří jim říkali Egypťané, protože jejich vůdce se pyšnil titulem egyptského vévody. Již od svého objevení se v Evropě provozovali věštectví, kradli a loupili. Přes noc byli vidět, jak nocují ve skupinách ve stanech, které si vlastnoručně vyrobili. Nikdo nevěděl, jaké mají náboženství. Přesto, že nebylo možné určit jejich pravověrnost sami se hlásili k tomu, že jsou křesťané. Žili ve společnosti žen, které používali k věštění celou škálu předmětů, symbolů a čísel.

Odkud přišli cikáni

Odkud se vlastně objevil tento zvláštní národ? Z jakého prokletého a poničeného světa zůstal tento pozůstatek lidí? Obyvatelé Evropy se domnívali, že jsou pozůstatkem dětí čarodějnic a démonů. Která umírající bytost je odsoudila k věčnému bloudění světem? Takové rozrušené myšlenky napadali lidi při pohledu na přicházející cizince, kteří si z neznámé kultury zachovali hlavně vášně a pověry.

Neznámí temnohnědí cizinci

byli nepřátelé práce, navážili si majetku ani rodiny. Rádi k sobě přitahovali ženy a děti. Jako přízrak je doprovázel ruch, který způsobovali všude, kde se objevili.

Kronikář z Paříže o cikánech

Kronikář z Paříže v roce 1427, v sobotu 17. Srpna zapsal následující:

Do okolí Paříže přišlo dvanáct osob vydávajících se za kajícníky, vévodu, hrabě a dalších několik mužů. Všichni přijeli na koních s tím, že jsou dobří křesťané a že přijíždí z Dolního Egypta. Cikáni tvrdili, že byli křesťané už před prvními křesťany, kteří si je nakonec podrobili, aby je přivedli ke křesťanství. Kdo kladl odpor, toho zabili, kdo se podrobil, ten si mohl nechat půdu a statky s tím, že musí navždy vyznávat Ježíše Krista. Říkali, že měli krále a královnu, kteří přistoupili k vyznání v Ježíše Krista a proto zůstali ve vzdálené zemi. Následně tuto zemi napadli Saracéni s tím, že se okamžitě téměř celá země obrátila ve víru Saracénů. To samozřejmě vyvolalo válečný dopad německého císaře, polského krále a jiných vládců, kteří bez problémů zase obrátili celou zemi na víru křesťanskou. Císař a králové však jako trest ustanovili, že již nikdo z tohoto národa nesmí bez povolení papeže vlastnit žádnou půdu.

Citát

Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru.

Cesta cikánů do Říma

Celý národ se proto zvednul a putoval do Říma, kde se chtěli vyzpovídat Papeži. Průvod národa, malí i velcí, ženy i muži, předstoupili před papeže, který jim uložil, že za své hříchy musí sedm let bloudit světem a nemít vlastního lože. Předal jim dopis, aby každý biskup, kterého navštíví, věnoval těmto cikánským poutníkům 10 liber ražených v Toursu.

Cikánům zakázán vstup do Paříže

29. srpna dorazila jedna skupina cikánských žen, mužů a dětí do Chapelle-Saint-Denis s tím, že nebyla vpuštěna do Paříže. Tvrdili, že se těší, až dokončí svoji pouť, protože jim prý svatý otec slíbil, že na konci poutě je čeká výborná a úrodná půda.

Cikáni a kejklíři

Hodně lidí přicházelo pozorovat tyto cizince, protože předváděli zajímavé akrobatické a jiné kousky. Všichni muži měli propíchnuté uši, ve kterých se třpytilo několik kruhu nebo prstenů. Říkali, že v jejich zemi je to odznak šlechtictví. Všichni cikáni byli hodně snědí a hlavu jim pokrývala černá kudrnatá kštice vlasů. Obličeje měli plné jizev a jejich ženy byly to nejčernější, co si bylo možno představit. Někteří muži měli na sobě plášť, košili nebo kus látky sepnutý na ramenou. Bylo to nejubožejší, co do té doby Francie spatřila.

Citát

Cikáni mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Podlouhlý obličej, orlí nos-kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Cikáni ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají obvykle jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté.

Cikánské čarodějky a věštkyně

Tento chudobný cikánský národ měl mezi sebou čarodějky, které se snažili každému číst jeho budoucnost i minulost z ruky, čímž způsobovali nemalé hádky v jejich domácnostech. Mužům říkali „tvoje žena…tvoje žena…tvoje žena tě klame“ a ženám říkali „tvůj muž…tvůj muž…tvůj muž tě svedl k hříchu“. Zatímco hovořili o pekle a ďábelských stvořeních, vyprazdňovali měšce důvěřivých.

Cikánské kouzlo na peníze

Jeden pařížský občan říkal, že mluvit s těmito čarodějnicemi již několikrát, ale neví jak to udělali, že nevnímal, jak jim odevzdal peníze.

Pařížský biskup a exkomunikace - cikáni

Zanedlouho se o této skupině cizinců dozvěděl pařížský biskup, který nařídil exkomunikovat každého, kdo ukáže těmto cikánům svoji dlaň. Díky tomuto nařízení se dne 8. září vydala skupina na další pochod směrem k Pontoise.

Studánka – Cikánská čarodějná kuchyně

V lese blízko vesnice Hamel se nachází studánka, které říkají „Čarodějná kuchyně“. Podle tradice zde odpočívali tkz. Cara marasové(u nás používaný výraz maras), tedy cikáni, kteří podle starých flanderských zákonů měli právo nechat se živit okolním obyvatelstvem.

Jak se dostali cikáni do Anglie a Skotska

Nikdo neví, jak se vlastně dostali cikáni do Anglie a Skotska. Nikdo je neviděl připlout, ale objevilo se jich tam téměř sto tisíc.

Cikáni nejsou Arabové

Za Jana II byli cikáni odlišováni od Arabů, ale nikdo nevěděl, odkud přišli. V roce 1433 již byli známí v celé Evropě. Bavoři, kde se usídlila vetší skupina cikánů v čele s jejich králem Sindelem, je nazývali Bohmen, Češi, protože podle tehdejších informací prošli právě přes Čechy.

Cikáni a bordeils - bordel

Cikáni byli trpěni jako zlo. Někteří bloudili krajinou, jiní kovali koňské podkovy nebo řetězy pro psy. Kde se objevili, tam dokázali proniknout a ukrást co našli. Po jejich příchodu zmizelo úplně vše. Později si místo domů vykopávali čtvercové jámy v zemi s jednoduchou ypsilonovou střechou, která se zvedala těsně nad úroveň půdy. Ve Franci se těmto přístřeškům říkalo bordeils (bordel). V těchto přístřešcích žila celá rodina. Byl zde vchod a komín pro oheň, na kterém vařili veškeré nakradené jídlo.

Cikánské bordeils – místo neřesti

Právě bordeils se stalo místem, kde se ubírali milenci, kteří byli lační po čtení tajemství z dlaní. Zde se kupovala láska, prodávalo štěstí a odměňovala lež. Brzy se zde objevili kejklíři, kteří měli špičaté čepice plné hvězd a mystického výrazu. Kolem začali tancovat děvčata a začala se nabízet rozkoš. Bordeils se tak stalo královstvím rozkoší, lenosti a obžerství.

„Cikání byli ochotni udělat vše, aby nemuseli dělat nic“

Středověký učenec Vailant nazval cikány Rom-Muni

Rom-Muni (dnes jako rómové). Vailant popsal cikány jako vzbouřence primitivních kultur s kletbou na čele a loupeží v rukách. Brzy se proti těmto lidem vytvořila nenávist, která byla krmená tvrzením, že kradou děti, znásilňují dívky i chlapce. Nenávist byla propojená samozřejmě s následným pronásledováním, které si tento národ sám přivodil.

Cikánský Tarot

Cikáni přes to, že vykládají tarot nejsou nositeli tohoto klíče zasvěcení. Za přítomnost tarotu vděčí zrádcům židovské kabaly. Dnes víme, že cikáni pochází z Indie jako pozůstatek starého národa. Cikáni sami tvrdí, že jsou potrestáni strašlivou kletbou za znesvěcení velkých tajemství. Stanovili si právo, které je jejich povinností a to:

útočit
kořistit
loupit

Více o Tarot naleznete ZDE.

Pověst o cikánech

Na cikánském setkání se cikánští baroni dohadovali jak by měl správně žít cikánský národ. Nakonec se usnesli na následujícím:

Nepracovat

V dávné době se podle pověsti sešli cikáni a rozhodovali se o budoucnosti. První větou měla být „Svoboda a rovnost“. Svoboda se, ale neslučovala s povinností pracovat a rovnost s právem výdělku.

Nevzdělávat se

Někteří však vymysleli, že nejchytřejší při rozdělování majetku budou ve výhodě a přivlastní si největší lví podíl. Rozhodli se tedy, že nikdo nesmí mít intelektuální převahu.