Rudolf Steiner - stupně vývoje světa

planeta
Podle Steinerova líčení prošla naše planeta Země před přítomným vtělením třemi jinými "planetárními stavy", "planetárními vtěleními" nebo "planetárními vývojovými stupni".
Zobrazen: 6150x   11. 1. 2007, aktualizováno: 19. 5. 2008

Tři planetární vývojové stupně

Podle Steinerova líčení prošla naše planeta Země před přítomným vtělením třemi jinými "planetárními stavy", "planetárními vtěleními" nebo "planetárními vývojovými stupni".

Byly to starý Saturn, staré Slunce a starý Měsíc; ještě tři planetární vtělení budou následovat Jupiter; Venuše a Vulkán. (tyto minulé a ještě budoucí stavy nemají přímý vztah k současným nebeským tělesům tohoto jména) Každému planetárnímu vtělení odpovídá i určitý planetární stav vědomí člověka. Těchto sedm planetárních vtělení, popř. stavů, se dělí pokaždé v sedm "malých oběhů", "životních stavů", "říší" nebo "životních říší", theosoficky zvaných i "okruhů" ("Runden"). A tyto "malé oběhy“ se dělí opět v "menší oběhy", "formové stavy" nebo v theosofickém jazyce "glóby“. Z toho vyplývá toto následující členění: největší fáze, zvané také "velké oběhy", tvoří oněch sedm planetárních vtělení nebo planetárních stavů (jim odpovídá - jak je uvedeno v závorkách - sedm planetárních stavů lidského vědomí:

Sedm planetárních stavů lidského vědomí

1. stav saturnský (stav transu, neboli univerzální vědomí)

2. stav sluneční (vědomí hlubokého spánku, neboli bezesné)

3. stav měsíční (vědomí snové, neboli obrazné)

4. stav zemský (vědomí bdělé, neboli předmětné)

5. stav jupiterský (vědomí psychické, vědomé obrazné vědomí)

6. stav venušinský (vědomí nad psychické, vědomé spánkové vědomí)

7. stav vulkánský (spirituální vědomí, vědomé univerzální vědomí)

Sedm "malých oběhů"

Každé planetární vtělení se člení v sedm "malých oběhů" nebo životních stavů (říší, životních říší, okruhů):


1. první elementární říše

2. druhá elementární říše

3. třetí elementární říše

4. říše nerostná

5. říše rostlinná

6. říše živočišná

7. říše lidská

Sedm "menších oběhů"

Každý životní stav se člení v sedm "menších oběhů" nebo stavů formových (glóbů):

1. stav arúpa

2. stav ropa

3. stav astrální

4. stav fyzický

5. stav plastický

6. stav intelektuální

7. stav archetypický nebo praobrazný

Velká a malá pralaja

 

Mezi jednotlivá planetární vtělení se pokaždé vsouvá velká pralaja, přestávka klidu, během níž se vývoj vrací do čistě duchovního stavu. Životní stavy jsou obdobně odděleny "malou pralajou".

Planetární vtělení

Naše Země je čtvrtým (středním) ze sedmi planetárních vtělení. Je nyní ve čtvrtém životním stavu a v něm ve čtvrtém (fyzickém) formovém stavu. To znamená, že v celku světového vývoje žijeme ve fázi nejintenzivnějšího zhuštění. Z tohoto zpevnění půjde Země v budoucnu dalšími formovými a životními stavy opět vstříc duchovnějším formám existence a v budoucích planetárních vtěleních proto už také nebude existovat pevná hmota na způsob dnešní hmoty nerostné. Čtvrtý formový stav, kterým Země právě prochází, se opět člení v sedm "období" nebo "epoch", nazývaných v theosofickém jazyku také "hlavní rasy" nebo "základní rasy“, a každé období je rozděleno na sedm "kulturních epoch" nebo "kultur“, nazývaných theosoficky "podrasy“.

S ohledem na své posluchačstvo Steiner v počátečních esoterních přednáškách ještě velmi přihlížel k této kostře vývoje světa a lidstva, tak důležité pro theosofy. Také v článcích, které jsou shrnuty pod názvem "Z kroniky akáša", se Steiner ještě dalekosáhle drží tohoto rozvržení. V "Tajné vědě" se o tomto členění sice ještě zmiňuje, jinak ale je spíše zapracovává do textu v rámci svého vyprávění. Hlavní důraz je v této knize na sedmi planetárních ztělesněních a potom především na fázích vlastních zemských dějin.

Sedm dob nebo epoch

Pro historický vývoj lidstva na Zemi jsou důležité menší časové úseky (zmíněné fáze a podfáze čtvrtého formového stavu). Ve Steinerově podání mají tato jména: Sedm dob nebo epoch (dříve hlavních ras): základní rasy)

1. polární epocha

2. hyperborejská epocha

3. lemurská epocha

4. atlantská epocha

5. poatlantská epocha

6. a 7. - dvě budoucí epochy

 

Poatlantská doba

Naše vlastní poatlantská doba se dělí na těchto sedm kulturních epoch nebo kultur:

1. první poatlantská (7227-5067 př. Kr.) neboli prvotní indická kultura

2. druhá poatlantská (5067-2907 př. Kr.) neboli prvotní perská kultura

3. třetí poatlantská (2907-747 př. Kr.) neboli egyptsko-chaldejská kultura

4. čtvrtá poatlantská (747 př. Kr.-1413 po Kr.) neboli řecko-latinská kultura

5. pátá poatlantská (1413-3573) kultura

6. a 7. - dvě budoucí poatlantské kultury (3573-5733) a (5733-7893)

 


Na zcela počáteční epochy Země se dá, podle Steinerova pojetí, sotva použít našeho moderního pojmu času, orientovaného podle fyzikálního pohybu. Tyto fáze vývoje Země a lidstva se podobají spíše "stavům" než časově měřitelným průběhům. Co nazýváme dnes "časem", nelze patrně aplikovat na vývoj dříve než od atlantské epochy, v nejlepším případě od pozdní doby lemurské.

Z materiálů telestézické společnosti PannaCz.com


zdroj IOANES

 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality