Vlčí rasa

Co je to lež? Nerozumím...
A viděla ty, co byli skutečně hodní, a šla k nim blíž, nalezla svého partnera a zůstala s ním po všechny dny svého života. Rozeznala ty statečné a přišla k nim blíže, vnímala ty věrné a připojila se k nim. Viděla zmatek pod hněvem a spěchala jej utišit...
Zobrazen: 4856x   7. 11. 2009, aktualizováno: 7. 11. 2009

Nevykročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.

„Nechoď do lesů, nechoď ven,“ říkali. „Proč ne? Proč bych dnes večer neměla jít do lesů?“ otázala se. „Žije tam veliký vlk, který požírá lidi, jako jsi ty. Nechoď ven do lesů, nechoď ven. Myslíme to vážně.“ Přirozeně, že šla ven. Stejně šla do lesů a samozřejmě potkala toho vlka, přesně tak, jak ji varovali. „Vidíš, říkali jsme ti to,“ krákorali. „Tohle je můj život, a ne pohádka,“ řekla. „Musím jít do lesů a musím se setkat s vlkem, jinak by můj život nikdy nezačal.“ Ale vlk, kterého potkala, byl v pasti, byla v ní chycena jeho noha. „Pomoz mi, ach, pomoz mi!Aiííííííííííí,“ naříkal vlk. „Pomoz mi, ach, pomoz!“ plakal, „já se ti spravedlivě odměním.“ Řekl to proto, že takto se v podobných pohádkách vlci chovají. „Jak vím, že mi neublížíš?“ zeptala se. Byl to její úkol klást otázky. „Jak vím, že mne nezabiješ a nenecháš tady ležet moje kosti?“ „Špatná otázka,“ řekl na to vlk. „Bude ti prostě muset stačit moje slovo.“ A vlk začal znovu ještě více plakat a naříkat. „Ach , aiííííííííííííí! Je pouze jedna otázka, která stojí za položení, milá dívenko. Aiíííííííííííííííííííííí“

Dobrá, vlku, zkusím to

Otevřela past a vlk vytáhl odsud svoji tlapku. Ovázala ji bylinami a travami. „Ach, děkuji ti, hodná dívenko, děkuji,“ ulevil si vlk. A protože přečetla příliš špatných druhů příběhů, plakala a řekla:“Tak teď pojď a zabij mne, ať to máme za sebou.“ Ale ne, to se neudalo. Namísto toho jí položil vlk tlapu na paži. „Já jsem vlk z jiného místa a času,“ řekl. Vytrhl si řasu z oka, podal ji dívce a řekl: „Používej ji a budeš moudrá. Od nynějška budeš vědět, kdo je dobrý a kdo tak dobrý není; jenom se podíváš mýma očima a budeš vidět jasně.“

 

„Za to, žes mě nechala žít, xnabízím ti žít,

tak jako nikdy předtím.

Pamatuj si, je pouze jedna otázka,

která stojí za položení, milá dívko.“


 

Zachovala si život

A tak tedy šla nazpět do vesnice, šťastná, že si zachovala život. A tentokrát, když povídali, „Jen tu zůstaň a buď mou nevěstou,“ nebo „Dělej, jak ti říkám,“ nebo „Říkej, co chci, abys říkala, a zůstaň jako nepopsaná, jako den, kdy jsi přišla,“ pozvedla vlčí řasu a podívala se skrz ní a spatřila jejich motivy tak, jak je ještě nikdy předtím neviděla. A příště, když řezník vážil maso, nahlédla svojí vlčí řasou a viděla, že zvážil také svůj palec. A podívala se na svého nápadníka, který řekl „Jsem pro tebe tak dobrý“ a ona viděla, že ten nápadník byl tak dobrý přesně pro nic. A tímto způsobem – a bylo toho více – byla zachráněna, ne ode všech, ale od mnohých neštěstí. Ale navíc tímto novým náhledem nejen viděla to lstivé a kruté, ale její srdce začalo růst, protože se dívala na každou osobu a uvažovala o ní pomocí tohoto daru od vlka, kterého zachránila. A viděla ty, co byli skutečně hodní, a šla k nim blíž, nalezla svého partnera a zůstala s ním po všechny dny svého života. Rozeznala ty statečné a přišla k nim blíže, vnímala ty věrné a připojila se k nim. Viděla zmatek pod hněvem a spěchala jej utišit. Viděla lásku v očích stydlivých a šla jim vstříc. Viděla utrpení v sevřených rtech a vylákala z nich smích. Viděla potřebu u člověka, který neměl slova, a hovořila za něj. Viděla víru hluboko v ženě, jež říkala, že nemá žádnou a vznítila tu její ze své vlastní. Viděla všechny věci svoji řasou z vlka, všechny věci pravdivé a všechny věci falešné. Všechny věci stavící se proti životu a všechny věci směřující k životu. Všechny věci, viděné pouze očima toho, kdo si váží srdce srdcem, a ne pouze myslí. A tímto způsobem, poznala, že je pravdou, co se říká, že vlk je nejmoudřejší ze všech. Budeš-li pozorně poslouchat, uslyšíš, že při svém vytí dává vlk tu nejdůležitější otázku – neptá se, kde je další potrava, kde je další souboj.

 

Ale dává tu nejdůležitější otázku,

aby viděl dovnitř a dozadu,

aby zvážil hodnotu všeho, co žije,

„Kde je duše?“

„Kde je duše?“

„Jdi ven do lesů, jdi ven. Nepůjdeš-li ven do lesů, nic se nikdy nestane a tvůj život nikdy nezačne.“

 

 

© PannaCz.com Noetika - Undina zpracovala z knihy Ženy, které běhaly s vlky.


 
diskuzní
fórum
Diskusní fórum k tomuto článku není aktivováno.

 Poslední aktuality