Glastonbury a tajemství Avalonu

Glastonbury - anglický Jeruzalém

Glastonbury je slavná svatyně, místo opředené magií a legendami, přičemž příčina jeho věhlasu je návštěvníkům brzy zřejmá. Je to přirozené kouzlo tohoto místa, co sem ve všech dobách přitahovalo poutníky a co dovoluje, aby bylo nazýváno anglickým Jeruzalémem.

Staří Britové nazývali Glastonbury Ynis Wittrin - Skelný ostrov - a tehdy to byl skutečně ostrov, který vystupoval z mělkého jezera, z nějž zbyly jen močály a bažinaté louky v Somersetu. Dominantou krajiny je glastonburský kuželovitý kopec, zvaný Tor, korunovaný kostelní věží. Tento kopec přitahuje poutníky již z dálky a jakmile se k němu přiblížíte, povšimnete si pozoruhodné změny v atmosféře. Světlo se vyjasní a nabude podoby, jaká se nikde jinde nevyskytuje. Lze je sotva popsat, avšak jedná se o vskutku nezapomenutelný zážitek.

Symbol Zemního hada

Pro Kelty byl Tor vchodem do onoho světa. Dodnes je možné vystoupit ke zříceninám věže na Toru po spirálovité stezce, vinoucí se kolem pahorku. Ta prý byla založena asi před dvěma a půl tisíci lety, když do Británie přišli Keltové. Tato točitá cesta symbolizuje „Zemního hada" a je obdařena prastarým souladem a silou, kterou pociťují senzitivní lidé a jež v nich může vyvolat stav podobný transu. Kdo při tom dokáže uvést v soulad záchvěvy země s kosmickým vědomím spirálovité cesty, nalezne klíč k branám onoho světa.

Proutkaři tvrdí, že tu při svém geomantickém pátrání zaznamenali působení ohromných zemských sil. Podle starých tradic neleží prý Glastonbury Tor jenom na hlavní silové čáře Anglie - společně s horou Saint Michaels Mount v Cornwallu, Stonehengem a Avebury - ale zároveň také na silové linii, jež se táhne jako ležatá osmička (lemiskata), symbol nekonečna, kolem celé planety.

Glastonbury v somersetském hrabství na jihu Anglie je magické místo.

Bizarně ční k nebi nejslavnější zřícenina ostrovní říše, věž někdejšího kostela, a dodnes dosvědčuje krásu tehdejšího opatství. Město a kraj obklopují pohanské legendy, keltské pověsti i křesťanské tradice. Glastonbury bylo kdysi skupinou ostrovů ležících v močálech. Obklopovaly tu avalonské mlhy říši krále Artuše? Ležel tu onen svět Keltů, než ve středověku mniši z opatství odvodnili a vysušili vlhkou oblast?

Glastonbury je mytické centrum Anglie. Tady, na posvátné půdě uctívali lidé doby kamenné kosmické mateřské božstvo, postavu, která ztělesňovala jako úrodná i obávaná Matka ženský praprincip: Animu, jak ji pojmenoval psychoanalytik C. G. Jung. Později dali Keltové glastonburskému pahorku jméno Yns Avallach - Ostrov jablek - nebo také Avalon.

AVALON - brána do království ducha

Avalon je ostrov posledního odpočinku světců, první křesťanská svatyně v Anglii a střed posvátné sítě, která spojuje prehistorická místa v širém okolí. Zde je Avalon, ostrov požehnaného mrtvého, brána do království ducha. Legendy všech věků se odehrávají v okolní krajině, jejíž odlehlá místa u potůčků, lesíků a pohorků jsou oživována vzpomínkami na dávné světce a hrdiny. Každá generace přidá svůj díl ke glastonburské tradici neboť duch místa spojuje minulost s přítomností a zdejší mystická atmosféra neztratila nic ze své síly. A tak jsou legendy o pohanských bozích, křesťanských vizionářích a rytířích Kulatého stolu, které Glastonbury proslavily již v dávných dobách, neustále obohacovány o nové zkušenosti a objevy související s tajemstvími Avalonu.

Ovládnutí času

V keltských dobách tu prý druidové dosahovali skrze bránu Twr Avallach onoho světa čtvrté dimenze. V té platily fyzikálně-metafyzické zákony, jako překračování prostoru a času, jaké je možné nalézt jenom v kouzelných říších. Odtamtud přenášeli druidové své znalosti do našeho světa, například poznání o nesmrtelnosti duše, znovuzrození a ovládání času.

Oxfordský publicista Harry Price, zakladatel National Laboratory of Psychical Research v Londýně, hodnotil keltské představy jako „duchovně-duševní obrazy, jakýsi snový svět, odrážející vzpomínky a přání těch, kdo jej prožívají". Takový obrazový svět nemusí prý být jen ryze subjektivní. „Všichni dovedeme budovat obrazové světy, které dosahují našeho vědomí a tím skutečně existují," řekl Price.

Gog a Magog - avalonské duby

Mohutné a věkovité stromy přitahují legendy a vzbuzují úctu. Několik stromů kolem Glastonbury je velmi starých, možná ještě pamatují předkřesťanské druidské rituály. Místa, na nichž rostou, nohou být ještě starší, neboť dříve bylo zvykem uhynulé posvátné stromy nahrazovat stromky vypěstovanými z jejich semen. Gog a Magog byli pradávní britští obři žijící v dobách Bruta Trojského, jejichž jména se nějak přenesla na pár mohutných glastonburských dubů, které jsou součástí zdejší legendární krajiny. Jsou prý přes dva tisíce let staré a v jejich pokroucených sukovitých větvích oko mystika rozeznává obličeje a postavy a nejrůznější tvary, které příroda kdy stvořila. Kdysi jich zde stálo více, a tvořily část aleje vedoucí k Toru, která podle legendy vedla ještě dál. Měla lemovat cestu po hrázi z Toru až k hradu krále Artuše v South Cadbury.

Brána není zavřená...

Moderní badatelé v oblasti vědomí věří, že moudrá víla nezavřela po Artušově smrti beze zbytku bránu do jiných světů. „Začíná se zdráhavě opět otevírat" říká berlínský léčitel a fyzik Franz Bludorf. „Prastaré vědomosti, o nichž se věřilo, že jsou ztraceny, například o ovládání času, pronikají v našich dnech opět na povrch." Podle úvah tohoto vědce nevnímáme čas přímo, ale prožíváme jej spíše pasivně, skrze sled událostí. Po příčině přichází následek. Kdo je schopen ohnout čas, může tento časový úsek libovolně prodloužit nebo zkrátit.

Druidové zjevně ovládali toto umění, když přecházeli avalonskou bránou do onoho světa. Když jeho mocná říše skončila - hovoří se o bitvě u Camalonu v roce 537 - odvezla prý krále Artuše loď do Avalonu, odkud se už nikdy nevrátil. Král Artuš je nesmrtelný. Mnoho lidí považuje jeho mýtus za důkaz toho, že Avalon bude existovat navždy - i když je pro nás těžké jej vidět.